Máte v Americe nějaký podobný projekt, jako je Listování?
Ve Státech asi nic takového není. Listování se zaměřuje na knihy a každý ve Státech se soustředí jen na technologie. Všichni mají čtečky, mobily, počítače.
Listování je skoro u konce. S tímto představením jste projel zhruba čtyřicet měst. Bylo to vyčerpávající?
To víte, že bylo. Ale přijel jsem, protože jsem chtěl poznat Českou republiku i mimo Prahu, což se povedlo.
Které město se vám tady nejvíce líbilo?
Neměla byste se mě ptát na takové otázky. Bylo krásné vidět pole plné slunečnic, kukuřice, krajinu s letní úrodou.
Byl jste v Břeclavi, Brně, v Rosicích, ve Znojmě... Určitě jste ochutnal spoustu vína.
Posledních pět hodin jsem strávil ve vinařství v Moravské Nové Vsi. Od jedenácti od rána piju víno a ještě mi jej naložili s sebou. Takže teď mám v autě plný kufr vína.
Robert Fulghum
|
Oblíbil jste si tady nějaké konkrétní víno?
Každé víno, které je zadarmo, je nejlepší. (smích) Nemůžu si všechno to víno, co mám v autě, odvézt do Spojených států. Musíme jej vypít. Takže příštích několik dnů bude velice příjemných. Lidé jsou tady štědří.
O Jihomoravanech se říká, že jsou přátelštější. Myslíte si, že jsou tady lidé jiní než třeba v Praze?
V Praze mi říkali, že Brno je mnohem klidnější, pomalejší. To můžu dosvědčit. Praha je rušná. Ale spousta lidí, kteří v Praze žijí, vyrostla tady, na jižní Moravě. Jejich rodiny tu stále žijí v malých vesničkách. Jejich srdce je tady. Lidi bych proto neporovnával. Připadali mi všude stejní. Přívětiví a vnímaví.
Jaký byl pro vás za ten měsíc největší zážitek?
Fascinovala mě toho spousta a těžko se mi to hodnotí. Viděl jsem malé vesničky, kavárny, pekárny... Líbí se mi být součástí České republiky. Ale tohle je vtipné: Dnes ráno jsem se probudil a myslel jsem, že jsem pořád na Slovensku (předtím vystupoval v Bratislavě, pozn. red). Zkoušel jsem s místními mluvit a jednat jako se Slováky. Museli mi říct: Roberte, zastav, jsi v České republice. (smích) Češi mi přijdou hodně sympatičtí. Chcete porozumět tomu, jak přemýšlím o této zemi? Myslím si o sobě, že jsem pravnuk Járy Cimrmana. A když tohle řeknu, už víte, že Česko skutečně znám.
Vy se do Česka vracíte často. I do Brna.
Poprvé jsem do Brna přijel v roce 1994 a od té doby jsem tam byl šestkrát. Vracím se tam rád, protože lidé se tam se mnou baví, líbí se mi jejich mentalita. Dokonce se začínám cítit jako Čech. Když jsem byl například v Polsku, nepřipadl jsem si jako doma. V Česku si tak připadám.
Nedávno u nás vyšla vaše kniha Poprask v sýrové uličce. Plánujete už další?
Ještě tento týden mám v Ostravě podepsat smlouvu na další knihu. Měla by vyjít na podzim příštího roku. V nakladatelství Argo, jako obvykle. Jsem už v podstatě český autor.
Bude se ta kniha odehrávat i v Česku?
Budeme tam mít české prvky. Nejsem Čech a nechci za Čechy mluvit. Ale budou tam části, které se v Česku budou odehrávat. Ještě to nemám úplně ujasněné. Jen vím, že ji pojmenuji The Mender of Destinies (Opravář osudů, pozn. red.). Bude to podobné jako většina mých knih. Několik malých příběhů. Některé fiktivní, jiné založené na pravdě. Chtěl bych na ní spolupracovat se Zdeňkem Svěrákem. Na rozdíl od něj totiž vím, co dělal Jára Cimrman, když žil ve Spojených státech.
Existuje možnost, že se v knize objeví i jižní Morava?
Možná. Tohle je mé sedmačtyřicáté vystoupení. Každou noc jsem byl v jiném městě, v jiném hotelu, takže jsem neměl moc času přemýšlet o tom, co napíšu. Snažil jsem se přežít. (smích)
Měl jste z těch měst vůbec něco? Stihl jste si projít třeba Hodonín?
Ne, po odpoledním představení mě čekalo večerní. Ale vím o Hodoníně, že je to průmyslové město. Moderní. Není zaseknuté v minulosti. Ze své návštěvy si pamatuji hlavně knihovny. Některé jsou opravdu pozoruhodné. Ta hodonínská je jednou z nich. Je hezká, nápaditá a progresivní. V Česku jsem projel hodně míst, o nichž vím, že se do nich chci jednou vrátit. A na Moravu se určitě vrátím. Hlavně pro to, že miluju víno.
