Potkali se při studiích na brněnské fakultě architektury. „Vždycky jsme pracovali každý zvlášť. V posledním ročníku jsme to zkusili spolu a zjistili jsme, že vlastně s nikým jiným spolupracovat nemůžeme. Od té doby spolu válčíme a stavíme,“ popisuje Ondřej Chybík spolupráci se svým kolegou Michalem Krištofem.
Před šesti lety si v Brně založili ateliér a v minulém roce slavili mladí architekti velký úspěch – jejich pavilon na světové výstavě Expo 2015 v italském Miláně získal bronzovou medaili za architekturu.
Český pavilon v Miláně nedávno rozebrali, už se ví, co s ním nakonec bude?
O. Ch.: Pavilon zůstane ve Vizovicích, kde jej vyrobili. Postaví z něj výzkumné centrum modulární architektury. Pozemek Expa je srovnaný do původního stavu, už je tam jen planina.
Jak vám účast na světové výstavě změnila život?
O. Ch.: Jsme o něco zkušenější, protože jsme si vyzkoušeli, jak se pracuje v zahraničí a jak dělat projekty v relativně krátkém čase.
M. K.: Na vypracování projektu až po přestřihnutí pásky a zahájení zkušebního provozu jsme měli rok a čtvrt. Standardně vše trvá tři roky.
Určitě jste se i díky tomu dostali ke spoustě zajímavých příležitostí.
M. K.: Přišli za námi lidé, kteří budou dělat Expo 2020 v Dubaji, že by s námi chtěli nějakým způsobem spolupracovat. V poslední době jsme dostali nabídku na návrh nového města v Ománu. Jednáme i s ateliérem v Číně a odevzdali jsme náš návrh do soutěže na čtvrť v Miláně. Další projekt, na kterém jsme díky Expu začali pracovat, je víkendová vila v Chile. Ale není to tak, že bychom díky účasti na výstavě hned získali nové zakázky. Spíše jsme si vytvořili síť kontaktů, které nyní úspěšně rozvíjíme.
Co vás při práci inspiruje?
M. K.: To se takhle říct nedá. Ano, architektura je kreativní činnost, ale lidé si často myslí, že k architektovi přichází inspirace nějakým osvícením. Jenže tak to nefunguje.
O. Ch.: Čerpáme hodně ze zkušeností v cizině, v tom jsme na lokálním trhu dost jedineční. Pořád vlastně máme ambice pracovat do zahraničí. Nejenom v Evropě, teď třeba taky hodně sledujeme Afriku.
Řídíte se i současnými trendy?
O. Ch.: Dbáme na udržitelnost našich řešení. Aby vše, co navrhujeme, fungovalo i řadu dalších let. Trendy jsou v současné době dost různé. Jsou architekti, kteří dělají domy v expresivní formě a všechno mají zahnuté a kulaté. Například soudobá finská architektura je známá tím, že často operuje jen s malými místnostmi, které se skládají do jednoduché krabicovité formy. Oba přístupy jsou stejně hodnotné a oba dva využíváme. Navíc každý projekt přizpůsobujeme místním podmínkám. Když stavíme na jižní Moravě, snažíme se pochopit jižní Moravu, když navrhujeme pro Hongkong, snažíme se pochopit Hongkong.
Je nějaké město, které vás svou architekturou zaujalo úplně nejvíc?
O. Ch.: Pro mě je to Bombaj, protože to je město, které roste úplně neuvěřitelným tempem. Je tam spousta chudých lidí, pár bohatých a díky vysokému HDP se tam začíná upevňovat střední třída. To, co se tam děje, nikde na světě není. Člověk stojí na střeše jednoho mrakodrapu a vedle něj roste dalších osm. Jsou to domy velké stovky metrů, poslední patra se teprve dodělávají, nahoře jsou ještě jeřáby a dole už se bydlí.
M. K.: Já byl před pár měsíci v New Yorku. Je to obrovské město, které člověka naplňuje energií. Není nad to, nějaký čas tam pobýt a pak se vrátit do Brna a s odstupem vnímat všechny extrémy.
Při své práci hodně cestujete, do budoucna máte velké ambice. Plánujete zůstat v Brně?
M. K.: V Brně jsme studovali a je to dobré místo, kde začít. Navíc je strategické. Člověk může být ráno na jednání v Bratislavě, odpoledne ve Vídni a večer v Praze. Ve všech větších městech střední Evropy. Zjistili jsme také, že na Moravě hodně lidí chce stavět kvalitní domy.
Brzy začne v Brně fungovat útvar hlavního architekta. Co si o zřízení tohoto úřadu myslíte?
M. K.: Podle mě to všichni architekti vnímají pozitivně. Před několika lety pominula krize a v Brně je najednou velká spousta lidí, kteří chtějí investovat do nových staveb. Jenže zastaralý územní plán a celkově územně plánovací postup všechno brzdí. V tom by útvar hlavního architekta mohl hrát významnou roli. Musí mít však jasně dané pravomoci a nesmí to být funkce jen tak naoko.
Kdo jsou Chybík a Krištof* Ondřej Chybík se narodil v roce 1985 v Brně. Michal Krištof o rok později v Kláštore pod Znievom na Slovensku. * Chybík studoval architekturu v Brně, Štýrském Hradci v Rakousku a v Curychu. Krištof v Brně a Bruselu. * Společné studio Chybik+Kristof Architects & Urban Designers založili v roce 2010. * Kromě pavilonu na Expu 2015 spolupracují s vinařstvím Lahofer ve Znojmě, v Praze dokončují první etapu velkého projektu bytových domů Waltrovka a zpracovávají projektovou dokumentaci k nové zelené čtvrti v Olomouci. |
Spousta brněnských architektů je toho názoru, že by funkci měla zastávat výrazná osobnost, ale že nikdo takový to nebude chtít dělat.
M. K.: Všeobecná představa o architektovi je, že je to člověk sečtělý ve francouzské literatuře, zároveň se orientuje ve smlouvách a v právu a do toho chodí kontrolovat stavby a řeší jejich detaily. Doba, kdy by měl být městským architektem jeden člověk, jedna výrazná osobnost, je už překonaná. Myslím, že mnohem důležitější je vytvořit kvalitní tým složený z výborných architektů, ekonomů, sociologů, právníků a tak dále.
Je něco, co by měl podle vás v Brně opravdu změnit?
M. K.: To je otázka, nad kterou člověk opravdu nemusí moc dlouho přemýšlet. Jižní centrum, výstaviště, území za Lužánkami, Zbrojovka, Kraví hora, zahrádkářské kolonie, celkově územní plán. Pak asi každého napadne nádraží.
K poloze hlavního nádraží bude na podzim referendum. Dříve jste se v této otázce hodně angažovali a pořádali jste diskuse. Plánujte teď něco podobného?
O. Ch.: Zatím jsme o tom nepřemýšleli. Když jsme tyhle diskuse dělali, město vedla radnice, která prakticky s nikým nekomunikovala. Dnes je úplně jiná. Tenkrát jsme to dělali ještě s Matějem Hollanem. Ten je teď náměstkem primátora a nabalil na sebe další lidi, kteří se o rozvoj města zajímají. Z naší tehdy rebelské funkce se stal oficiální proud a funguje to skvěle.
