Na brněnském stadionu za Lužánkami byl poprvé coby malý klučina, který na otcových ramenou sledoval, jak československá reprezentace před 66 tisíci diváky remizovala s Argentinou 3:3. "Tahle vzpomínka se mi pořád živě vrací," prozrazuje Václav Bartoněk.
Kdo je Václav BartoněkŠedesátiletý otec čtyř dětí na první pohled působí spíš jako rocker než uhlazený vlastník fotbalového klubu. Přestože měl na dění ve Zbrojovce v posledních letech velký vliv, nebylo o něm příliš slyšet – mediální pozornosti se vyhýbá. I proto z jeho úst nezní vzletná slova, kterými nešetřil jeho předchůdce Roman Pros. Bartoněk dává přednost tvrdé práci, a to nejen v obrazném smyslu. Sám říká, že jako malý rád skládal kostky, proto se dal na stavebnictví. Za čtyřicet let ve firmě OHL ŽS se z něj stal železniční "baron", vybudoval tisíce kilometrů tratí. Nyní vlastníma rukama upravuje starý mlýn, ve kterém se chystá žít. Má blízký vztah k přírodě a Slovensku. A zejména ke Zbrojovce, které fandí odmala. |
Od té doby je pro něj fotbal víc než jen koníčkem. "Je nezbytnou součástí mého života," oznamuje šedesátiletý muž, který sám sebe v nadsázce označuje za "vitálního důchodce".
Většinu života strávil jako manažer ve stavebnictví, byl jednou z klíčových postav úspěšné firmy OHL ŽS. Díky její podpoře brněnského fotbalu se ocitl blízko dění ve Zbrojovce, kterou nyní přebírá jako většinový vlastník. O něčem takovém se mu přitom ve fanouškovských letech ani nesnilo. "Pokud jste normální, tak vás takové myšlenky nenapadají," usmívá se Bartoněk.
Fandil jste někdy někomu jinému než Zbrojovce?
Já jsem tak zavilý patriot, že by to nešlo. Zažil jsem ještě Rudou hvězdu, dokonce si pamatuju Jardu Přečkovic jako gólmana, kterého pak dali do "Kénigu".
Od Jaroslava Přečka nyní přebíráte sedmdesátiprocentní podíl v brněnském klubu. Proč jste se majitelem nestal už loni v zimě?
On měl v té době chuť, byl plný energie a fotbalu se věnoval, kdežto pro mě to byla jen doplňková činnost. Ale loni jsem se rozhodl po čtyřiceti letech skončit ve stavebnictví a necítím se na to, že bych měl někde chalupařit a věnovat se vnoučatům nebo podobným bohulibým záležitostem. Proto jsem se rozhodl věnovat čas a energii fotbalu.
V tom brněnském aktivně působíte už poměrně dlouho...
Fungoval jsem ve statutárních orgánech, ale to je obecný trend, když se nějaká společnost věnuje mecenášství. U OHL ŽS se jednalo o příslušnost k danému regionu. Jako největší moravská firma se sídlem v Brně se nemůžete k městu, kde sídlíte, chovat macešsky. Musíte prokazovat nějakou společenskou odpovědnost, ať už ve sportu, kultuře nebo zdravotnictví.
Takže jste se ke Zbrojovce dostal přes svoji firmu?
To s firmou nemá nic společného. Každý člověk má nějakých deset vývojových stupňů životní zralosti. V každém tom stupni se vám portfolio hodnot a priorit nějak přeskládává. Ty, které dominovaly, jdou do pozadí a objevují se jiné. Ale Zbrojovka u mě vždycky byla hodně vysoko.
Kdy jste se k ní dostal tak blízko, že jste měl vliv na dění v klubu?
Byl jsem kamarád s Romanem Prosem. Někdy od roku 2007 nebo 2008 se mnou konzultoval zásadní věci jako s nevlastním bráchou. Tím pádem si můžu dovolit tvrdit, jestli Pros byl, nebo nebyl hrobař brněnského fotbalu. A říkám, že v žádném případě nebyl. Ekonomicky držel klub na vlastních bedrech hrozně dlouho.
Za jeho éry však Zbrojovka prodala za velké peníze spoustu talentů a výsledkem bylo, že ji potkal sestup.
Však jsem Romanovi taky říkal, že než to plácání od ničeho k ničemu, je lepší spadnout na nos, namlátit si hubu a odrazit se ode dna. Někdy vás v životě musí postihnout nějaké rány, aby vás to mobilizovalo, vy jste se otřepal a choval se jinak.
Proč se však brněnský fotbal dostal do takového stavu, že musel tak tvrdě spadnout na nos?
Bylo tu dost velké spektrum lidí, kteří měli co do činění s fungováním klubu. Roman je bral jako profíky, ale jejich profesionální úroveň byla pod potřebným standardem. Jestli to z jejich strany byla dobrá přetvářka, to nevím, protože tak blízko jsem u toho nebyl. To denní dění v klubu jsem nezažíval, takže to nemůžu analyzovat a hodnotit.
Loni v zimě Zbrojovce hrozilo, že nezíská licenci na novou sezonu, a mluvilo se o hrozbě krachu. Byla situace tak vážná?
Určitě to nebylo jednoduché, ale nebylo to tak kritické, jak to navenek vypadalo.
Jak probíhalo hledání nového majitele, kterým se nakonec stal Jaroslav Přeček?
Je to o nějaké vizi. Změnit akcionáře není o tom, že seženete někoho ze zemí třetího světa, o kterém si načtete, že je kapitálově silný. To vůbec nemusí fungovat. Jakákoliv změna musí mít nějakou evoluci, hraje při ní roli mnoho faktorů. Například, aby měl daný člověk nějaký kredit a byl etablovaný ve fotbalovém prostředí. To byl Jarda Přeček.
Jak je na tom Zbrojovka nyní? Je očištěná od problémů minulosti?
Teď je to konsolidovaná firma.
Jaké s ní máte plány?
Řekl bych, že období po sestupu do teď byla taková cesta od mateřské školky k maturitě. Takže poslední kola této sezony budou něco jako svatý týden. (úsměv) Pak musíte zvládnout přijímačky. Nechci nás přirovnávat k Plzni, ale nedávno mi prolétlo hlavou, že se taky svého času zachránila s odřenými zády, další rok se ještě vnitřně pidinožila. Pak fungování klubu začalo vypadat standardně, tým si nějak sedl a třetím rokem už začala Plzeň něco znamenat. My teď teprve maturujeme, takže si musíme počkat ještě dva roky a pak to můžeme rozebírat.
Na co je třeba se nejvíc zaměřit?
Máme představu o vytvoření větší síly v mládežnickém fotbale, což by mělo vést k produkci vlastních hráčů. To je můj džob. Áčko má na starosti (sportovní ředitel) Zdeněk Kudela, já nemám ani základní kvalifikaci, abych do toho kecal (trenérům) Čuhelům a Grmelům. Můžu je akorát nějakým způsobem nasměrovat a držet lajnu. Proto taky k týmu nastoupil Luďa Grmela. Od dvanáctiletých kluků hrajeme systém 4–4–2, takže nemůžeme přivést chlapa, který to na posledních pár kol u áčka přeorá.
S mládeží vás čeká ještě hodně práce?
Proběhla lehce revoluce u trenérů, což měl v kompetenci sportovní úsek. A podle výsledků se zdá, že to dopadlo dobře. Pár let zpátky tam existovalo takové zvláštní skupinkaření. Když někdo jede pětadvacet let ze setrvačnosti a vytvoří si okruh oblíbenců, tak je to jak pivovarský kůň s klapkami na očích, který táhne, dokud nezdechne.
Jak se stavíte k tématu nového stadionu?
Když chceme růst a být na nějaké úrovni slušného klubu, tak se k tomu stadion váže. Klub u toho může asistovat, dodat všechny potřebné prvky, ale v českých poměrech investorem být nemůže. Jsem přesvědčený, že město i kraj si uvědomují důležitost důstojného fotbalového stánku, a co já vím, na projektu fotbalového stadionu se pracuje.
Držíte sedmdesát procent akcií, zbylých třicet má Petr Hoskovec. Pokusíte se jeho podíl odkoupit?
Abych pravdu řekl, bylo období, kdy jsem se zabýval tím, proč vůbec ten klub spoluvlastní a co konkrétně pro něj chce ze své pozice udělat. Už jsem se tím zabývat přestal, je to jeho osobní záležitost. Ale nebylo by špatné, kdyby se k tomu postavil nějak proaktivně.
V čem vůbec spočívá práce majitele fotbalového klubu?
Na Srbskou určitě nechodím se štípačkama v ruce. Řízení klubu je u mě mix systémovosti a intuice.
