Petr Ludwig prodělal těžkou neurologickou poruchu. Když se dostal z nemoci, kvůli níž mu přestala fungovat polovina těla a málem zemřel, uvědomil si, že jeho největším bohatstvím je čas. Před osmi lety založil v Brně firmu GrowJOB, která dnes radí firmám HP, Webnode, Allianz, ale i jednotlivcům.
Ludwig vede válku s jevem, kvůli kterému lidé cenný čas prohospodařují sami. Jmenuje se prokrastinace, chorobné odkládání povinností.
"V Česku hodně říkáme: to nejde, to se nepodaří. Rodiče to přenášejí na své děti. My se ten koloběh snažíme narušit," vykládá Ludwig. Jeho kniha Konec prokrastinace se stala bestsellerem, na přednáškách se potkávají stovky studentů, manažerů i důchodců.
Když dříve člověk nesplnil svoje povinnosti, byl prostě líný. Dnes čím dál tím častěji zaznívá slovo prokrastinace. Je to to samé?
Prokrastiace není lenost. Líný člověk dělat nic nechce. Chudák prokrastinátor by rád něco dělal, dokonce ví, co. Ale často je to spojené s takzvanou rozhodovací paralýzou. Máme tolik úkolů, že nevíme, kterým začít a jdeme raději dělat něco nepodstatného. Lidé mají s prokrastinací potíže od nepaměti. Dnešní doba je složitější a rychlejší, musíme se stále častěji rozhodovat. Míra prokrastinace roste.
Přistihnete se sám někdy při prokrastinaci?
Je to mnohem lepší než dříve. V mém případě už většinou nenahrazuji něco smysluplného něčím naprosto nesmyslným. Ale občas se přistihnu, že místo abych řešil expanzi firmy do zahraničí, tak třeba mám přednášku, nebo konzultuji s klienty. Kolegové mi to pak vytýkají.
Mezi vaše klienty patří třeba Microsoft, Cisco, Vykupto. Co jim radíte?
Ze všeho nejdůležitější je motivace. Snažíme se lidem vysvětlit, že nezbytné je najít hlavně motivaci vnitřní, to znamená potěchu z práce. Pokud jsme dopředu hnáni jen motivací vnější, například uzávěrkou, výhružkami šéfa nebo vidinou vyššího platu, vlastně neděláme věci, které dělat chceme, ale ty, které musíme. Navštívil jsem firmy v Belgii, Německu, Rakousku. Pamatuji si dánského výrobce léků Novo Nordisk. Má 30 tisíc zaměstnanců. Když jsem tam přijel, všichni byli na první pohled spokojení a usměvaví. Z českého pohledu je to krajně podezřelé. Dokonce jsem uvažoval, že farmaceutická firma jistě ví, co svým pracovníkům míchat do pití. (smích) Ale pak jsem zjistil, že důvod je jiný. Za tím, co dělají, vidí smysl. Chtějí lidem s cukrovkou dělat lepší život. Nebojují s konkurencí, ale tou nemocí.
Lze ale smysl najít v každé práci?
Hodně to řešíme třeba u výrobních firem. Když společnost zpracovává kov, dá se smysl najít v mistrovství výsledných výrobků. Pokud firma neví, proč podniká, je to cesta ke krachu. Pracujeme například s IT firmami. Poptávka po informaticích je obrovská. A pokud je firmy lákají jenom penězi, často pak stačí, aby konkurence jejich cenným zaměstnancům nabídla o pár stovek více a oni odcházejí.
Daří se vám to, čím se živíte, vysvětlit třeba svým prarodičům?
Dokonce teď chceme to, co normálně přednášíme ve firmách, začít vykládat i v domovech důchodců. Už na to školíme své "senior" konzultanty. Doslova. Pro seniory je totiž velmi jednoduché ztratit v důchodovém věku smysl života. Řeším to s mojí kamarádkou Silvií Dymákovou, která natočila dokument Šmejdi o prodejcích, kteří lidem vnucují předražené zboží.
Petr Ludwig (28)Vystudoval práva na Masarykově univerzitě a informatiku na VUT. Jeho firma se původně věnovala informatickým zakázkám. Dnes GrowJOB zejména radí vysoce postaveným manažerům i zaměstnancům firem v záležitostech osobního a firemního růstu a dělá školení pro veřejnost. Mezi klienty společnosti, která má zhruba dvacítku pracovníků, patří například CISCO, HP, Konzulta či OMV. Ludwig je také autorem knihy Konec prokrastinace. |
Takže i důchodci prokrastinují?
Jejich prokrastinace může vypadat právě tak, že opakovaně jezdí na předváděcí akce, i když vědí, že je tam budou chtít okrást. Nemají totiž jinak co dělat. Přitom se to dá změnit. Pamatuji si příběh jedné babičky, která perfektně peče. Domluvila se tak s jednou restaurací, že jim bude vyrábět koláče. Paní ví, že její výrobky někdo jí. Podnik má super dodavatele domácích koláčů. A zákazníci si pochutnají.
Jak odpočíváte?
Platí, že člověk by měl odpočívat průběžně. Lidé se tři měsíce dřou, pak odjedou na čtrnáct dnů k moři. A po dovolené zjistí, že mají tři sta nevyřízených e-mailů a vlastně je jim hůře než před volnem. Já například improvizuji na kytaru, mám ji v kanceláři. Chodím také na procházky do Lužáneckého parku. Mám tam změřené úseky, takže vím, že jdu na procházku pětiminutovou nebo patnáctiminutovou. Snažím se také sportovat. Jezdím na bruslích u Olympie, hraji squash.
Přednášíte, konzultujete. O prokrastinaci jste napsal i knihu Konec prokrastinace. Za tři čtvrtě roku máte sedmý dotisk a třicetitisícový náklad. Nemáte ale někdy chuť pracovat rukama? Třeba postavit zeď?
Pomáhá mi, že za mnou zůstala ta kniha. Když chci vidět zeď, tak si ji udělám z knížek. (úsměv) Netěší mě ani tak, že se dobře prodává. Ale každý den mi chodí třeba tři e-maily od lidí, kteří píší své příběhy. Před měsícem jsem měl přednášku v Liberci. Na konci za mnou přišla jedna slečna. Prý měla autonehodu, učila se znova chodit a jedna metoda z knihy jí pomohla to po malých krůčcích zvládnout.
Podobných příruček jsou dnes plné regály knihkupectví, kolem osobního rozvoje je skoro kult. Jak rozlišit, co číst?
Na konci knihy je odcitovaných asi 120 studií, ze kterých jsem čerpal. Bylo pak výzvou všechna složitá fakta sepsat tak, aby tomu rozuměl každý. Výsledek připomíná dětskou knížku s obrázky. Bylo mi totiž jasné, že pokud prokrastinátorovi bude knížka připadat složitá, hned ji odloží. Spoustu motivačních příruček dokáže udělat víc škody než užitku. Často jsou to sepsané zkušenosti jen jednoho člověka. Takové knížky obsahují mnoho mýtů, které od sebe autoři ještě rádi opisují. Seberozvojová knížka, na konci které nejsou uvedené žádné vědecké zdroje, je jen balast.
Bojuje se proti prokrastinaci dobře z Brna?
Máme pobočku i v Praze. Ale sídlo si necháváme právě na jižní Moravě. Často jezdíme do Bratislavy. Kolega, který se narodil ve Vídni, zase míří do Rakouska. Brno je strategicky umístěné mezi třemi hlavními městy, což je pro nás ideální. Máme teď ale v plánu zřídit pobočku i v Londýně. Možná si nabijeme čumák, ale vyčítal bych si, kdybych to nezkusil. Věříme, že s naším knowhow můžeme v zahraničí zabodovat.
