Martin Šimša, ředitel Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici.

Martin Šimša, ředitel Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici. | foto: archiv Martin Šimša

Osvojili jsme si řadu zvyků. Doma jíme i pohanku, říká ředitel skanzenu

  • 1
Přípravy na zahájení sezony ve strážnickém skanzenu vrcholí. Ředitel Martin Šimša poprvé pozval ochotníky a má další plány. Chce dostavět další část areálu a postavit úplně novou expozici, kde vznikne obydlí pro mlynáře.

Na co se mohou návštěvníci těšit? Připravili jste nějaké novinky?
Poprvé jsme do programu zařadili podvečery s ochotnickým divadlem. To chceme i do budoucna rozšiřovat, protože máme v areálu menší amfiteátr. V zámečku otevřeme novou výstavu věnovanou rituálům a svátkům jihovýchodní Moravy. Vystavíme fotografie Pavla Popelky z Uherského Brodu.

A co dalšího máte v plánu? Chystáte ve skanzenu nějaké změny?
Máme dva projekty, na které budeme žádat dotace. Jeden se týká dostavby části areálu strážnického Dolňácka. Máme tam domečky, jež chceme opatřit fasádou, okny a postavit cestu z žulových kostek. Počítáme i se zázemím pro návštěvníky a novou expozicí. Náklady by se měly pohybovat kolem 2 milionů.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celé jižní Moravy

A druhý projekt?
Ve střední části skanzenu chceme postavit obytné stavení mlynáře, na které bude navazovat mlýnice. Náklady odhadujeme na 30 milionů korun. Stavět bychom měli začít v příštím roce.

Hodně se ale říká, že mladá generace už zvyky a tradice moc nedodržuje. Máte přehled, jaká struktura návštěvníků chodí do skanzenu?
Mám pocit, že mládeže máme hodně. Velkou část návštěvníků tvoří rodiny s dětmi. Většinou mladí rodiče. Když jsme ve skanzenu slavili Velikonoce, tak řádově přišlo během pěti dní asi třináct tisíc návštěvníků. Přičemž děti do patnácti let tvořily asi třetinu z nich. Trochu jsme tomu asi napomohli, protože mají vstupné zdarma.

Zvyky chodí do skanzenu předvádět staré tetičky. Je jich stále dost?
Nejstarší generace samozřejmě vymírá, avšak snažíme se vychovávat si tetičky, ale i muže, kteří měli zajímavý život a zkušenosti s hospodařením. Oslovujeme je, aby se seznámili s prostředím skanzenu, nebáli se a dokázali svoje zkušenosti předat. Pomáhá k tomu i projekt, který jsme spustili v minulém roce. Natočili jsme medailonky o třech ženách a jednom muži, jenž má dokonce přes sto let. Vzpomínají tam na svůj život na Slovácku. Třeba na kolektivizaci, druhou světovou válku či nošení krojů. Díky nim dokážeme i naše mladé průvodce nasměrovat tak, aby jejich vyprávění působilo autenticky.

Jak jste se dostal k práci etnologa?
Vždycky mě zajímala historie a hodně jsem se zaměřoval na dějiny každodennosti. Na vysoké škole jsem si pak kromě historie vybral i národopis a etnologii.

Když se v práci věnujete zvykům, dodržujete je také v soukromí? A mají pro to u vás doma pochopení?
Řadu zvyků jsme si osvojili. Dodržujeme je hlavně během těch nejvýraznějších svátků – Vánoc a Velikonoc. Z Valašska jsme si zamilovali pohanku, takže začínáme večeři na Štědrý den pohankovou kaší. Zachutnala nám i zelňačka. Na Velikonoce u nás na šlahačku chodí kluci i děvčata. Mám tři dcery, tak mě pravidelně v pondělí ráno vyšlehají, abych byl zdravý.