Milan Kunčák je jednatelem brněnské firmy Didot, která se specializuje na...

Milan Kunčák je jednatelem brněnské firmy Didot, která se specializuje na speciální tiskařské zakázky. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Dnes si myslí každý, kdo má počítač, že je grafik, zlobí se tiskař

  • 23
Brněnská tiskárna Didot letos slaví dvacet let. Stovky tun papíru mění na knihy, brožury, ale i pečlivě promyšlené obaly. Ošizené knihy nebo letáky pro supermarkety po milionech však netisknou. Jednatel společnosti Milan Kunčák říká, že hlavním cílem firmy je kvalita.

Milan Kunčák vede brněnskou tiskárnu s dvacetiletou tradicí. Vizitky, knihy či brožury vyjíždějí ze strojů za desítky milionů v líšeňské hale pravidelně. Ale tiskař Kunčák nahlíží i do nanotechnologií či umění. Pro výrobky šikovných jihomoravských firem totiž také navrhuje a vyrábí obaly.

„Pokud firma tvrdí, že vyrábí kvalitní zboží nebo poskytuje excelentní služby, nemůže to avizovat špatně vytištěným letákem na tom nejlevnějším papíru. To je protimluv, který nefunguje,“ zapáleně vykládá Kunčák, který zaměstnává zhruba padesátku lidí.

Knihy už asi nevyskládáváte písmenko po písmenku, že?
Mám kolegu, kterému je dnes pětapadesát. Začínal opravdu jako ruční sazeč. Pak za pomocí osvitových jednotek tisknul z filmu. Dnes na tiskovou matrici požadovaný obraz přenáší rovnou pomocí laseru. Za jeho kariéru je to už třetí zásadní technologická změna, které se musel přizpůsobit. Je to doklad toho, jak jde polygrafie rychle dopředu. Vše se navíc neustále zrychluje. Před revolucí se vytištění knihy řešilo dva roky, dnes na tu samou práci máme týdny. Na další zakázky máme jen hodiny.

Projevila se na tiskařském byznysu nějak krize?
Krize samozřejmě více donutila firmy přemýšlet, za co vydávají peníze. Šetří. Ale myslím, že už se to stabilizovalo. Pokud firma tvrdí, že vyrábí kvalitní zboží nebo poskytuje excelentní služby, nemůže to avizovat špatně vytištěným letákem na tom nejlevnějším papíru. To je protimluv, který nefunguje. I když se pořád mluví o krizi, máme zákazníky z jižní Moravy, kteří mají produktové katalogy, o nichž přemýšlejí do detailu. A zdobí je různé povrchové úpravy na obálce – ražby, laky, speciálně upravené jednotlivé stránky. I krásná propracovaná vizitka může podnikateli zajistit dojem, který v ostré konkurenci rozhodne. Samostatnou kapitolou jsou ale veřejná výběrová řízení.

Milan Kunčák

Dnes čtyřicetiletý vystudovaný strojař je společně s Jiřím Lejskou jednatelem brněnské firmy Didot. Společnost, která sídlí v brněnské Líšni, vznikla v roce 1994. Věnuje se tisku. Vyrábí od vizitek přes letáky, katalogy, časopisy, knihy, kalendáře až po krabičky a nejrůznější obaly. Nezaměřuje se na masovou výrobu, ale spíše na speciální zakázky menších sérií.

Jak se liší spolupráce se soukromou firmou a veřejnou institucí?
Jednotlivé instituce nám tvrdí, že kvůli zákonům není možné vypsat tendr podle jiných kritérií, než je cena. Dnes tak tradiční tiskařské společnosti soutěží s firmami, které vznikly před dvěma měsíci a často vlastně ani netisknou. Jen slouží jako překupníci pro někoho jiného. Je pak překvapující, když zjistíme, že vyhrála nabídka za cenu nižší, než je cena papíru. Proto se snažíme oproti konkurenci odlišit.

Netisknete tak jenom knihy či katalogy. Děláte i obaly...
Do obalů jsme se pustili asi před třemi lety. Balíme medicíny, kosmetiku nebo třeba nanovlákna, která slouží jako filtr do oken. Poslední krabice, kterou jsem řešil, je na hlaveň pušky. Je moc hezké, když za námi přijde zákazník a řekne, že dělá to či ono a potřeboval by nějaký obal. My mu vymyslíme, jak ten obal bude vypadat, jak bude fungovat i jaký bude mít design. Pak třeba společně navrhneme celou řadu pro jeho výrobky. Jsme pyšní, když se pak firmy vracejí a vykládají, že zákazníci si třeba dokonce natáčejí video z rozbalování jejich výrobků a nahrávají ho na internet, aby se o zážitek podělili. Taková práce má smysl. Není to leták, který skončí ve schránce a pak v koši. A vidíme díky tomu, kolik je například jen na jižní Moravě skvělých firem, které vyrábějí něco zajímavého.

Je těžké vymyslet konstrukci obalu, která bude dobře fungovat?
Mnoho firem to nedělá. Samozřejmě se tomu věnují obří obalářské firmy, které ale zase pracují pro nadnárodní koncerny a balí prací prášky či cukrovinky vyráběné v milionových sériích. My naopak pomáháme malým a středním českých firmám. Je to příjemná práce. Člověk si vlastně hraje. V počítači si krabičku navrhneme. Můžeme zákazníkovi skládání ukázat ve virtuálním světě krok za krokem, ještě než obal vůbec z papíru vznikne. Moderní technologie to hodně usnadňují. Není nic horšího, než když zákazník řekne, že to víčko si představoval naopak, ale ve „spláclém“ stavu to nepoznal.

A co knihy?
V Česku jsou větší firmy, které se na to specializují. My se zaměřujeme spíše na projekty, se kterými souvisí hlubší a delší spolupráce se zákazníkem. Dělali jsem třeba knížku pro sochaře a malíře Luba Kristka, posledního žijícího surrealistu, jak o sobě říká. Ale vyrábíme i katalogy pro brněnské veletrhy či Moravskou galerii nebo Národní památkový ústav. Každopádně neděláme například letáky pro supermarkety. Cena je tak stlačená dolů, že je potřeba se ptát, zda to má smysl. Chceme dělat poctivé řemeslo. To u letáků s akčními nabídkami, které se tisknou v milionovém nákladu, neuděláte. Dělali jsme teď třeba komplikované svatební oznámení na speciálním papíru s perforovaným dílem na odtrhnutí a potvrzení účasti. Vazba byla udělaná za pomocí nýtů. Celkem složitá bláznivina. Jeden kus stál několik stokorun. Ale je krásné, když to potom svatebčani ocení.

Když čtete knihu nebo časopis, máte tu profesionální deformaci, že vidíte chyby?
Ano, trpím korekturováním jídelního lístku. (úsměv) Myslím, že je to tak v pořádku. Pokud bych svou práci nebral osobně, nestála by za nic.

Milan Kunčák je jednetelem brněnské firmy Didot, která se specializuje na...
Milan Kunčák je jednetelem brněnské firmy Didot, která se specializuje na...

Jednatel Milan Kunčák v líšeňské tiskárně firmy Didot.

A jste spokojený s tím, co čtete?
Pravda je, že v našem oboru se kvalita velice zhoršila. Rozhodně nechci vyzdvihovat minulý režim, ale s tehdejší dobou se to vůbec nedá srovnat. Dnes jsou všichni, kteří mají počítač a v něm Word, přesvědčeni, že jsou grafiky. Jejich názor podporuje i to, že dnes vyrobený dokument opravdu rovnou mohou z toho počítače odeslat do tiskárny. Málokdo by chtěl, aby nás operoval samouk, který na medicínu nikdy nechodil. V jiných oblastech to ale dobrovolně podstupujeme. Dříve, když platily normy, se říkalo, že padesát překlepů na knihu je udržitelné. Když ale dnes na leporelu, kde je na dvaceti stranách dohromady jen pár písmenek, je v textu „Proč máš tak velké zuby? Abych tě lépe slyšela“, není k tomu co dodat. Snad jen, že mám tři děti a takové věci je velmi matou.

Podniká se v tiskařině v Brně dobře?
Brno má velkou tradici oboru. Kousek odtud v Adamově vyráběl tiskařské stroje Adast. A od toho se odvíjelo podnikání v regionu. Navíc tu máme Střední školu grafickou, která nové tiskaře vychovává. V Česku jsou regiony, kde když chcete založit tiskárnu, nenajdete zaměstnance. To v Brně nehrozí. My máme myslím skvělý tým. Někteří lidé tu jsou celých dvacet let. Dokonce u nás pracuje otec a syn. Když jsme investovali do posledního tiskového stroje, ten původní deset let starý jsme prodávali. Přijel si pro něj obchodník z Anglie a nevěřil, že tomu stroji je tolik, kolik mu je, v jaké byl kondici. To hodně dokazuje.

Jak odpočíváte?
Ve firmě se snažíme nepracovat o víkendu. Myslím, že není v pořádku, aby zaměstnanci neměli čas na odpočinek. Já sem teda v sobotu chodím. (úsměv) Jinak rád jezdím na hory. I v létě. Mám je raději než moře. Rád sednu na kolo a projedu se okolo Brna. Nikde žádný papír a žádní lidé.