Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přehrabujeme popel, říká vyšetřovatel hasičů. Noční můrou je uhořelý v chatě

  19:31aktualizováno  19:31
Proč a jak hořelo, zjišťuje Pavel Tinka třináct let, z toho deset šéfuje jihomoravským požárním vyšetřovatelům. U vážných případů být musí, objasňoval třeba zapálení těl v Ivanovicích. Nevadí mu ale ani vyjet k hořící popelnici. „Jsme zvyklí, že nám lidé hodně lžou,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz.

Vedoucí vyšetřovatel hasičů Jihomoravského kraje Pavel Tinka. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Jaký byl váš první velký případ poté, co jste se v roce 2003 přestěhoval do Brna a začal pracovat jako vyšetřovatel?
Hned následující rok v březnu hořela ubytovna, kde zemřeli čtyři dělníci. To byl asi můj první velký případ. Tři měsíce poté vybuchl plyn v domě na Tržní ulici, kde zahynuli čtyři lidé včetně dcerky jednoho z hasičů. Ten vyjel požár svého domu hasit, ale kolegové ho odvezli, aniž by jej vůbec pustili k práci. Ohledání bylo velmi složité, zřítil se kus čelní zdi, propadly podlahy. Snažili jsme se to dotáhnout do konce, případ se nám podařilo dobře popsat, ale dopadlo to, jak to dopadlo (dva plynaře soud nakonec zprostil viny - pozn. red.).

Dokážete se v takových situacích oprostit od toho, že se případ přímo týká člověka, kterého znáte?
Je to něco jiného, ale vždy se snažíme pracovat, jak nejlépe umíme. Člověk si pamatuje dlouho, když umírají děti. Naprosto nepochopitelný případ jsme řešili asi před deseti lety na Vyškovsku. Žena zavraždila manžela, pak přikryla sebe a předškolní dítě dekou a zapálila v místnosti komodu. Nakonec sama utekla a dítě tam nechala.

Fotogalerie

Máte dobrou paměť...
S kolegy jedeme autem po Brně a ukazujeme si, kde jsme byli na požáru. Jsme trochu postižení, město známe podle toho, kde nám hořelo. Rodinu ale svých pracovních poznatků raději ušetřím.

Jaký další výjimečný případ vám utkvěl?
Na základě žádosti od policie jsme řešili okolnosti vražd v Ivanovicích, z nichž viní Kevina Dahlgrena (více zde). Prováděli jsme pokusy, abychom zjistili, jak tam požár vznikl a jak se oheň šířil. Vlastně ale bylo docela jasné od začátku, jak to pachatel provedl (podle kriminalistů těla odnesl do garáže, zabalil do textilií, polil hořlavinou a zapálil – pozn. red.).

Jak často si ověřujete své hypotézy praktickými pokusy?
Příliš často ne, sami na to prostředky nemáme. Na zdejším učilišti požární ochrany je k tomu „ohňový domek“, kde jsme zmíněný případ napodobovali. Tehdy překvapivě nedošlo k velkému rozhoření, takže jsme imitovali hořlavé látky a velikost místnosti obdobně jako na místě činu a měřili teploty dosažené po zapálení. U složitějších případů, kdy si nejsme úplně jistí, se obracíme na Technický ústav požární ochrany v Praze, aby nám naši verzi ověřili.

Nezříkám se ani výjezdu k popelnici

Co je první věc, která vás po příjezdu na místo požáru zajímá?
Čím jsme tam dřív, tím lépe. Jak oheň postupuje a postupně ho hasí, stopy se ničí. K požárům často vyjíždíme rovnou s jednotkou. Do hašení se nemotáme, ale snažíme se místo - jakmile je to možné - nafotit, zadokumentovat, pokud je tam kouř, tak alespoň popsat, zakreslit a udržet si v hlavě, jak to tam vypadalo, zaznamenat ohnisko. Od majitele zjišťujeme, kdo se tam pohyboval a co dělal.

Osobně jezdíte jen k větším požárům?
Prioritně jezdím jako krajský vyšetřovatel k těm větším, případně zajímavým. Na druhou stranu se nezříkám výjezdu k hořící popelnici. Po odchodu kolegy teď už přes čtvrt roku sloužím jako základní vyšetřovatel. Nejsem kancelářský typ, rád vyjedu do terénu, přestože se dostáváme do míst, kde lidé spíš brečí. Někdy jsem u případů, u nichž bych být nemusel, ale zkušenost nikdy nevadí.

Jaké vlastnosti by měl mít dobrý vyšetřovatel požárů?
Je to hodně o rozvaze, ale to platí pro hasiče obecně. Je dobře, když se u zásahu sejdou mladí, kteří jsou spíš akčnější, s těmi staršími a zkušenými, kteří to s rozvahou řídí. Ani u nás nejde o to okamžitě si udělat závěr a začít něco rozhrabovat, ale dát si dohromady souvislosti a pak začít pracovat.

S některými veliteli zásahů je to občas boj, aby nám nechávali na místě požáru stopy. Někdy je potřeba vyházet kvůli dohašení z místnosti nábytek, což je nevratný proces, který nám pak znemožňuje stanovit příčinu, ale všechno je o domluvě s jednotkou a velitelem zásahu.

Pavel Tinka (48)

  • Vysokou školu - vojenskou akademii - vystudoval v Brně. Následně tři roky pracoval jako zbrojíř a pyrotechnik u armády. Pak měl ve Znojmě na starosti ochranu obyvatel a krizové plánování.
  • U hasičů je od roku 2001, kde si rozšířil odborné vzdělání na vysoké škole báňské v Ostravě. Třináct let působí v Brně jako vyšetřovatel. Deset jako vedoucí týmu krajských vyšetřovatelů.
  • V mládí byl aktivním dobrovolným hasičem.
  • Jako vedoucí vyšetřovatel požárů v Jihomoravském kraji má sedm přímých podřízených, z toho čtyři jsou vyšetřovatelé pro Brno a Brněnsko. Další jsou v okresech, odkud centrála přebírá jen závažnější požáry. Z celkem 1 700 požárů v celém kraji za rok se asi 900 řeší jen v Brně a Brně-venkově.
  • Letos dostal ocenění Václava Hladíka za přínos oboru. Za tvorbu databáze látek a teplot jejich vznícení obdržel druhé místo v anketě Hasič roku.

Co vám nejvíc ztěžuje práci?
U dřevěných objektů je problém, pokud se o požáru dozvíme pozdě a hasiči přijedou, když už celý hoří nebo dohořívá. Pak je hodně složité hledat ohniska a většinou to končí tak, že se příčinu nepodaří zjistit. K tomu lidi běžně hodně lžou, když popisují, co tam dělali, aby zakryli své pochybení. Jsme zvyklí jim dokazovat, že podle jejich verze to být nemohlo.

Noční můra vyšetřovatele je tedy kompletně zničená dřevěná chatka?
Dřevěná chatka, ve které někdo umřel a zůstala z ní jen plechová střecha, je pro nás skutečně nejhorší varianta. Člověk se poměrně rychle udusí, zvlášť pokud hoří plasty. Můžeme tam najít několik zdrojů požárů, například kamna, ale vůbec nevíte, jestli to mohlo být od nich, nebo ne. Od policie docela běžně necháváme zpracovat výslechy lidí, kteří se v místě pohybovali nebo s ním měli něco společného. V těchto případech ale svědci často úplně chybí.

Sérioví žháři zapalují i cestou do práce

Co je běžnou součástí výbavy požárního vyšetřovatele?
V autě vozíme lopatu, rýč a hrábě. Ohnisko požáru vyloženě prosíváme, hrabeme se v popelu, hledáme iniciátor, který mohl požár způsobit. I když místnost vypadá kompletně shořelá, stopy se většinou dají najít. Třeba když někdo usne s cigaretou, matrace vyhoří v místě vzniku požáru až na podlahu a pak poškození ustupuje. Ze stop na podlaze lze poznat, odkud se požár šířil, kterým směrem. Zpočátku má dost vzduchu, hoří intenzivně a s vyšší teplotou. Jakmile se místnost naplní zplodinami, už to pouze doutná. Tedy alespoň do doby, než třeba praskne výplň okna.

Jak často hledáte předměty jako důkazy?
Po předmětech mimo místo požáru moc nepátráme, i když nedávno jsme vyjížděli do spalovny a sběrných dvorů, abychom našli dveře, jejichž rozměry a rozsah ožehnutí nás zajímaly. Ale to byla trochu rarita a museli jsme to vzdát, dvacet metrů vysokou hromadou ve spalovně bychom se asi hrabali ještě dneska.

Vzpomenete si na nějaký bizarní případ, kdy jste byl sám nakonec překvapen tím, co jej způsobilo?
Jednou jsme prokázali, že ve škodovce v garáži rodinného domu zkratovaly vodiče, auto se rozjelo, prorazilo vrata a už jako hořící vyjelo na ulici, kde se zastavilo o sloup. Dokážete si představit, že když nám majitelka po události popisovala výjezd hořícího auta bez řidiče, moc důvěryhodně to nepůsobilo.

Před časem taky v Brně vyhořela dvě patra rodinného domu. Pak jsme přišli na to, že místo vypínače světla stiskli ten pro vyhřívání sauny, kterou nepoužívali a sloužila jim jako sklad konzerv a prostor pro sušení prádla.

Jak často požár způsobí podobná neopatrnost či hloupá chyba?
Jednou dvakrát ročně určitě nastane případ, že lidé mají něco jinak, než je běžné, zapomenou na to nebo přijde návštěva a je průšvih. Nejvíc je ale technických závad, u nás třeba takto vzplane hodně aut včetně novějších typů, v kraji dvě tři týdně určitě.

Máte v hasičské terminologii speciální označení pro případy, kterým jste nepřišli na kloub?
Neobjasněné případy jsou, ale není to stejné jako u policie, nehledáme pachatele, pouze stanovíme konkrétní příčinu nebo verze. Jde o vyjádření odborníka a nestává se, abychom do dokumentů psali, že skutečně nevíme. U moderních objektů s elektronickou požární signalizací se dá poměrně přesně lokalizovat, odkud se požár šířil, díky výpisům z ústředen.

Jak poznáte sériového žháře?
Indicie jsou velice úzká lokalita, řádění o víkendu v brzkých ranních či pozdních nočních hodinách. Většinou zapalují ve stejný čas a zaměřují se na stejné věci. Zažil jsme i žháře, který zapaloval vždy cestou do práce. Teď jsme prokázali osaměle žijícímu čtyřicetiletému muži zapalování kontejnerů, chat a posedů na Vyškovsku a spojujeme ho i se staršími případy z Řečkovic.

Co ze svého povolání si přenášíte i do soukromého života?
Když opouštíme dům, zůstává v elektřině akorát lednička a mrazák a ty jsou na samostatném okruhu. Takhle „postižení“ jsme tady ale všichni. Když vidíte, jak hoří od pračky, myčky a varné konvice, dáváte si pozor. Není na ale místě, mít strach zapálit si doma třeba svíčku, ale nikdy jsem ji nenechal bez dohledu.

Nedávno jste za svůj přínos oboru vyšetřování požárů dostal ocenění Václava Hladíka, co to pro vás znamená?
Václava Hladíka, který naši práci do jisté míry popularizoval, jsem osobně znal. Byl to odborník a skvělý člověk, proto si ocenění velmi vážím. Letos jsme také získali druhé místo v soutěži Hasič roku, a to díky tvorbě databáze shrnující seznam látek a teplot jejich vznícení, která nyní slouží hasičům po celé zemi. Existuje i jako knižní příručka a mobilní aplikace. Vadilo mi, že jsem musel vždy pátrat v několika různých zdrojích, tady mají vyšetřovatelé vše pohromadě.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.