Vzpomínka na Miloše Bernátka Jiří Bernátek, zakladatel klubu Šelepka. Kdy: Dnes od 18.00 hodin Program:
|
„Večer bude v režii těch, kteří Bernyho znali, žádné dlouhé proslovy, jen osobní vzpomínky,“ popisuje Bernátkův dlouholetý spolupracovník Jiří Sedláček. V plánu už ale má pořádat podobná setkání každý rok.
Šelepku spolu s Bernym, jak Bernátkovi přátelé přezdívali, „dělali“ 45 let. „Kolik lidí spolu tak dlouho vydrží pracovat? Pak už jsme nedělávali ani žádné porady, nebylo potřeba, věděli jsme přesně, co ten druhý myslí. Jsou to stovky a tisíce dní, stovky a tisíce zážitků, vzpomínek,“ líčí Sedláček.
Ještě krátce před Bernátkovou smrtí vzpomínali společně na své drzé začátky.
„Bylo nám devatenáct a troufli jsme si pozvat Beach Boys. Oni přijeli. Zpětně jsme to nechápali, dnes takový koncert organizují stovky lidí, my jsme to tehdy zvládli se zhruba deseti pomocníky,“ směje se smutně Sedláček.
Bernátek po návratu z vojny na konci 60. let pořádal na Stadioně vystoupení pražského divadla Semafor a vyvěsil inzeráty s tím, že hledá posily do týmu.
„Chodil jsem na gymnázium do třídy s Jindrou Eliášem, který na inzerát narazil a vzal mě s sebou. Netušil jsem, že ten moment rozhodl o celém mém životě,“ popisuje Sedláček. Ani Eliáš, ani on pak nedodělali vysokou školu - jednak neměli kvůli Šelepce čas na přednášky, hlavně se však ale nad klubem začala stahovat mračna politické bouře, bolševici Šelepku v roce 1971 nechali zavřít.
Ještě než na Šelepce začal vystupovat Šimek s Grossmannem, Miroslav Donutil, Bolek Polívka nebo legendární bigbeatové kapely, objevil se na pódiu Petr Sís, vůbec první účinkující v historii klubu.
Sís je dnes výtvarníkem a spisovatelem, emigroval do Spojených států, ale už tehdy, v uvolněné atmosféře pražského jara, dělal rozhovory se slavnými kapelami, znal Led Zeppelin, Rolling Stones nebo Joe Cockera, spolupracoval s Bobem Dylanem. Právě on přivezl do Brna jejich desky a zorganizoval první diskotéky - tedy původně poslechové pořady.
„Ach, Miloš byl v naší době srdcem a duchem brněnského - a nejen brněnského - rocku. To bychom mu však asi nikdy neřekli, spíš jsme mu říkali, že je brzda podniku, často jsme ho trápili, jak se to hodným lidem dělá,“ vzpomíná dnes Petr Sís. Dodnes vidí Bernátka, jak pobíhá za jevištěm a dohlíží na aparaturu, zapojení osvětlení a způsobilost vystupujících.
„Byl vždycky ochotný objevit se tam s limonádou, rumem či ručníkem. A konečně pak s honorářem. Tak se nečekaně zjevil i při instalaci mé mozaiky na šestaosmdesáté ulici ostrova Manhattan v dusném podzemí - s rumem a ručníkem. Bez honoráře,“ usmívá se Sís.
Poznali se na vojně, už tam Bernátek fušoval do kultury, Sís říká, že byl „bledý vojín v divadle Sluníčko“, to bylo několik let předtím, než se Berny stal králem Šelepky. „Jak si ho budu pamatovat? Už vždycky jako rozčepýřeného orla, který brání své hnízdo proti agresivním manažerům Beach Boys či jiných boys,“ uzavírá Sís.
