Plátno, nebo bílá stěna, stará promítačka a krabice diáčků plně stačí pro...

Plátno, nebo bílá stěna, stará promítačka a krabice diáčků plně stačí pro zabavení dětí. Je o tom přesvědčen Pavel Pohorský. | foto: Archiv Pavla Pohorského

Oživil zapomenuté promítačky, pohádky na nich lákají i v době 3D kin

  • 5
Animované příběhy ve 3D trhají v kinech rekordy návštěvnosti, každé druhé dítě má tablet a internet přetéká pohádkami plnými nejpropracovanějších digitálních efektů. Přesto každoročně roste počet lidí, kteří si pohádky „pouštějí“ na starých diácích.

„Klasické pohádky podle Erbena a Němcové jsou tutovka, ale rádi diváky zapojíme i do vytahování velké řepy,“ přibližuje Pavel Pohorský z Brna. Už několik let nabízí na svém webu obrázky v rámečcích a texty, které si člověk musí sám předčítat, a také je sbírá.

Jeho zájem o diafilm odstartovalo narození syna a objev promítačky s několika pohádkami na půdě. Postupně sbíral další a další diafilmy i s doprovodnými texty, vytvořil webový katalog diacek.eu a začaly mu chodit první objednávky.

Manželka mu moc nevěřila

„Nejhorší bylo přesvědčit manželku, že nám ty pohádky nezůstanou všechny doma,“ směje se při vzpomínce na začátky obchodu.

Internetová prodejna a také stránky pohadkyprodeti.cz jsou už nyní zaběhlou záležitostí, které se věnuje po večerech a víkendech. Každý rok má o dvacet procent více objednávek než ten předchozí, v současné době mu ročně projde rukama přes tisíc pohádek a přes 50 promítaček DIAX3, jež vyráběl Chemoplast Brno.

„Promítání je netradiční zábava, rodičům připomíná vlastní dětství. Mám někdy za úkol sehnat konkrétní pohádku, kterou si lidé pamatují,“ říká Pohorský. Dodává, že Česko je ráj sběratelů, kde každá kuriozita spustí lavinu zájmu. Jeho slova dokládají i nadšené reakce lidí, kteří znovu objevili kouzlo diáčků.

„Pro mě je to nostalgická vzpomínka na dětství, o kterou jsem přeci nemohla ošidit svoje děti,“ uvádí například Andrea Sabolová z Blanska. Iva Šťastná zase tyto pohádky, které v 50. letech jako dítě sledovala, předává dál svým vnoučatům. „Každý, kdo tuto fosilii oprášil, mi potvrdí, že v momentě, kdy vytáhneme promítačku a plátno, podléhají děti stejnému vzrušení jako my před třiceti lety,“ tvrdí jeden ze zákazníků e-shopu, Lubomír Diviš.

Diáčky rozvíjejí fantazii dětí

Podle psycholožky Daniely Šmídové z brněnské Dětské nemocnice je promítání diáčků lepší než moderní filmové pohádky, protože lépe rozvíjí dětskou fantazii. „Jde také o sdílení momentu s rodiči, dítě přirozeně potřebuje jejich pozornost. Tím, že mu rodiče pohádku u promítání čtou, tuto potřebu naplňují. Dítě zároveň může poslouchat jejich hlas,“ vysvětluje Šmídová.

Pohorský promítá i pro veřejnost. Na dětských dnech a podobných akcích pořádá i workshopy, kde si děti zkoušejí z papírového tubusu sestavit vlastní amatérskou promítačku. Pracuje také na seznamu odborných a výukových diafilmů, které dříve bývaly pomůckami na základních a středních školách. „Jde to pomalu, škoda, že toto téma ještě nezaujalo studenta na diplomku,“ říká sběratel.