Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Sektářský strach má velké oči

  15:00aktualizováno  15:00
Už je to rok, co se díky sousedovi s "chůvičkou" pod schody v kuřimském kumbále našel svázaný nahý Ondra, kterého i s bráchou takhle dlouhé týdny vychovávala vlastní matka.

Jana Soukupová

Rok se tu před námi v dokonalém přímém přenosu odvíjel příběh, na který si filmaři zatím nebrousí sosáky jen proto, že čekají, čím ještě dokáže jejich budoucí scénář obohatit neuvěřitelná skutečnost. A ona má určitě něco v záloze, to bych se vsadila.

Když začalo být jasné, že se kdesi v pozadí tyranského konglomerátu Mauerek, Škrlů and comp. skrývá prapodivná sekta odštěpená od Hnutí Grálu Oskara Ernsta Bernhardta, který si říkal Abd-ru-shin, začal mne příběh zajímat.

Vyšinutí smyslů, které z myslícího Středoevropana dokáže během krátkého času vychovat sektářského fanatika, mě vždycky fascinovalo.

. na kafi

Diář Jany Soukupové

Richard Škvařil ve své knížečce o náboženských sektách Had leze z víry píše, co bych mohla z fleku podepsat, že totiž "důvodem, proč tolik lidí podléhá vábení náboženských sekt a řinčení řetězů různých společenských nebo politických hnutí, jsou sliby, že za ně vyřeší jejich problémy, ať už je to přemíra agresivity nebo strach z ledových, nekonečných prostor vesmíru".

Ale stejně mi hlava úplně nebere, proč myslící tvor lehkovážně zahodí jediný bonus, který ho odlišuje od škvora, a s klidným svědomím odevzdá nějakému "myšlenkovému vůdci" vlastní zdravý a neúplatný rozum.

A fascinuje mě i jedinec, který najednou usoudí, že se stal vyvoleným, a může tedy lidem automaticky kafrat do života.

Baruška - Anna - Adam
Příběh Škrlovic odštěpené bandy mě chytil o to víc, když jsem se dozvěděla, že něžně pípající Baruška -Anna - Adam Škrlová vystavěla svůj příběh na jakési knížečce V lesích Afriky.

Teď chci ale zavzpomínat, co se mnou (coby jazykovou tupankou prvního řádu, mezi které mám tu smůlu patřit) provedla úporná snaha zjistit někde na internetu o knize i její autorce cokoliv bližšího.

Ta kniha se totiž v českém prostředí oficiálně sehnat nedá, neboť vyšla sice německy, anglicky i francouzsky, ale česky dosud nikoliv, a jenom Škrlovci si po vlastní ose pořídili svépomocný překlad, který pak putoval zúčastněnými rodinami a přilehlým okolím. Při domovních prohlídkách text V lesích Afriky zabavila policie a dodnes jej oficiální cestou není možné sehnat.

Seděla jsem u celosvětové sítě jeden dlouhý večer i podstatnou část noci přilepená jako klíště. Našla jsem katalogový lístek knihy v některých rakouských knihovnách, objevila jsem Irmingardu jako majitelku copyrightu textů na grálistických stránkách od Londýna přes Ameriku, pod jakýmsi dotazníkem, zda i ze mě bude řádná grálistka, jsem se na stránkách Hnutí Grálu v zastrčeném americkém státě konečně dočetla i o rodinných propletencích Bernhardtovic rodu. To všecko, opakuji a zdůrazňuji, s angličtinou na úrovni massa Boba a znalostí němčiny v rozsahu "der, die, das, psí vocas".

Ve čtyři hodiny ráno jako by má unavená, ale informací chtivá hlava zapomněla, že vlastně neumí žádný světový jazyk pořádně, a já jsem si ledacos začala skládat dohromady podle polozapomenutých germánských výrazů, které ve své řeči běžně užívala má na začátku 20. století narozená brněnská babička. A v angličtině jsem si naráz vzpomněla na kdeco.

Čím se Bára inspirovala
Nakonec se tedy podařilo objevit nejbližší zdroj, kde sehnat In den Wäldern Afrikas, nechat text oxeroxovat ve vídeňské knihovně a dovézt do Brna. Ukázalo se, že ta knížečka je literárně nepříliš povedený blábol, naivní grálistická nalejvárna snaživé nejstarší dcerušky vyvoleného Abd-ru-shina.

Nicméně mnohé z obsahu ukázalo, že se těmi pitominkami Bára Škrlová nejspíš opravdu inspirovat nechala. Takže i takto natuplý text v konečném důsledku pořádně pohnojil život několika lidem, ať už v roli vykonavatelů či obětí usilovné sektářské převýchovy.

"Doba, ve které žijeme, jako by byla jen pro silné osobnosti, pro lidi duševně vyrovnané a vzdělané, kteří mají přiměřenou míru sebevědomí a jsou schopni nadhledu jak nad světem, tak nad sebou," píše ve své knize Richard Škvařil, "jenom takoví lidé totiž nepociťují strach – strach z politiky, výsledků vědy, z ostatních lidí."

A tento strach musí mít opravdu velké oči, když ze slohového cvičení na úrovni třetí třídy základní školy dokáže grálistickým nešťastníkům poskytnout texty doslova svaté.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

k řece Svitavě v Brně se chodí relaxovat. V budoucnu se v části toku zlepší...
Po nábřeží Svratky je čas i na Svitavu, volají organizátoři festivalu

Zatímco nábřeží Svratky blízko centra Brna čeká, až jej začnou opravovat podle návrhu architekta Ivana Rullera, Svitavě se moc pozornosti nedostává. Pořadatelé...  celý článek

Dospělý jedinec Allolobophora hrabei dosahuje délky až 60 cm.
V pálavském podzemí žije půlmetrová žížala, pozná se podle trusu

Na vlastní oči toho tvora zahlédl jen málokdo. Přitom není žádný drobeček. Nejdelší žížala žijící na českém území - Allolobophora hrabei - může délkou...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Žena našla tašku s 213 tisíci. Odnesla ji strážníkům, ti vypátrali majitele

Dobrý skutek, který se hned tak nevidí, udělala ve středu šestašedesátiletá žena. Nalezenou tašku s 213 tisíci odevzdala brněnských strážníkům, kterým se...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.