Sport, který vymysleli trampové v osadách, se však hraje i na profesionální úrovni. A kluby jižní Moravy si v něm vedou víc než dobře.
Co s sebou na nohejbalJe vhodné si obléct pohodlné sportovní oblečení. Začátečníkům budou stačit kraťasy nebo delší kalhoty, tričko, ponožky a sportovní boty s hladkou nepřečnívající podrážkou bez kolíků, například halovky. Hrát se dá se speciálním nohejbalovým míčem nebo klasickým fotbalovým. Sportovat můžete na jakémkoli hřišti nebo jiném vhodném prostoru, kde se dá natáhnout síť. Pokud se rozhodnete zahrát si na dovolené nebo na chatě, můžete místo sítě použít i provaz. Speciální nohejbalová hřiště se neprovozují, většinou se hraje na tenisových a volejbalových kurtech. |
"Na mezinárodních soutěžích se pro nohejbal používá termín footballtennis. Nám Čechům je to ale trochu proti srsti. Sice se do míče kope a používá se síť jako v tenise, ale jinak je nohejbal svými prvky podobný spíše volejbalu," vysvětluje Petr Gulda, hrající trenér Sokolu Modřice.
Nekontaktvní sport, který se hraje mezi paneláky
Češi si však kritiku anglického názvu hry mohou dovolit. Stvořiteli tohoto netradičního sportu byli totiž pražští fotbalisté.
"Vznikl v předválečných letech v pražských trampských osadách na Vltavě a Sázavě, vlastně jako kopání přes síť. U začátků byla i česká fotbalová legenda Josef Bican," objasňuje původ sportu Gulda.
Nohejbal je mezi českými paneláky populární dodnes. "Nohec jsem se naučil se svým bratrem a kamarády za barákem. Teď hrajeme už patnáct let," popisuje začátky Michal Malaník z Brna.
Je to čistá hra, snadno pochopitelná i pro diváky. Nevyžaduje žádný fyzický kontakt. "Proto kamarádská atmosféra panuje i na soutěžích. Na přátelských turnajích spolu hrají profesionální i amatérští hráči," objasňuje Gulda své argumenty pro nohejbal.
Studentce Lucii Kováčové, která hraje půl roku druhou ligu za brněnský Útěchov, je nekonfliktnost ve sportu také sympatická. "Naučíte se, jak při hře spolupracovat a pomáhat si," myslí si Kováčová.
Hraje se nohama i hlavou, při hře se musí také myslet
"Nohec" se může hrát v družstvech po dvou nebo třech, ale i singl. Stačí si jen vyhledat nejbližší tenisové nebo volejbalové hřiště a nastavit si horní okraj sítě do výšky 110 centimetrů nad zem. "Kdo nemá síť, vystačí si i s nataženým provazem," doporučuje trenér Gulda.
Utkání se hraje nejčastěji na dva vítězné sety. Používat se dá vše kromě rukou. Výjimkou tak není pohled na hlavičkující hráče.
Specialitou nohejbalu je však blokování nohou. Hráč musí zvednout nohu do výšky, otočit ji ve správném směru a zabránit soupeři, aby dostal míč do jeho pole. Pokud se mu to povede, získává bod. Může také zahrát balon do soupeřova pole tak, aby ho hráč nemohl zachytit.
Nohejbal logicky namáhá hlavně svaly na nohou. Dlouholetí hráči mají problémy zvláště s koleny. "Jinak je ale počet zranění minimální. Je to právě tím, že se hraje bez kontaktu," popisuje Sylva Kuklová.
Podle sympatické čtyřicátnice, která se nohejbalu věnuje už patnáct let, nejsou k hraní potřeba žádné tělesné předpoklady. "Je také skvělé, že vás nohejbal donutí myslet. Musíte uvažovat o tom, kam soupeř poběží a kam míč zahrajete vy," vysvětluje.
Podobně se na tuto aktivitu dívá i Lucie Kováčová: "Nestačí jen běhat, musíte i přemýšlet." Výhodu podle ní mohou mít ti, kteří někdy hráli míčové hry, například fotbal i volejbal. "Je důležitý cit pro balón," potvrzuje její slova Sylva Kuklová.
V nohejbale vynikají Češi a Slováci, hraje se ale i v Brazílii
Sport z České republiky se hraje také v Rumunsku, Maďarsku, Švýcarsku nebo dokonce Brazílii. Kořeny nohejbalu se ale nezapřou, protože titul mistrů světa střídavě vyhrávají české a slovenské týmy.
U nás se hraje od nejvyšších úrovní až po okresní a městské přebory. Mezi deseti tisíci registrovanými hráči vynikají i ti z jižní Moravy. "Ženy z brněnského Útěchova se letos staly podruhé mistryněmi republiky. Náš tým z Modřic je také několikanásobným držitelem nejvyšší trofeje," osvětlil Gulda úspěchy jihomoravských klubů.
