Zatímco podle čínského kalendáře patřil rok 2013 hadovi, v Brně to byl rok medvědí. V brněnské zoo se totiž těšili současně hned ze dvou párů medvíďat, která díky své roztomilé hravosti lákala rekordní množství návštěvníků.
Po zkušenostech s medvědími mláďaty v předchozích letech už se tomu v zoo říká "medvědí efekt". "Například letos v červnu přišlo do zoo přes 41 tisíc návštěvníků, což byla největší červnová návštěvnost za posledních 16 let," popisuje mluvčí zahrady Monika Brindzáková.
Hnědí medvědí bratři Kuba a Toby a jejich lední vrstevníci Kometa a Nanuk si ve výbězích hráli a předváděli se před návštěvníky, co jim síly stačily. O veselé příhody ovšem chovatelé nemají nouzi ani s jejich rodiči.
Stydlivý medvědí táta
Lední medvěd Umca přišel do Brna jako malé medvídě v roce 1999 a potřeboval ještě rodičovskou péči. Tu mu místo medvědice poskytl chovatel Jaroslav Jasinek. Umca je proto o dost přátelštější než jeho stejně stará partnerka Cora, odchovaná přirozeně.
Brněnští medvědiMedvědi kamčatští Bezmála dvacetiletí hnědí medvědi Jelizar a Kamčatka přijeli do Brna z ruského Rostova v roce 2010, 30. ledna 2012 se jim narodili medvědí bratři Kuba a Toby. Ty nyní čeká stěhování do zoo v ukrajinském Charkově. Medvědi lední Lední medvědi Umca a Cora se narodili v roce 1998 a do brněnské zoo oba přišli jako mláďata. V Brně už se podařil odchov jejich dětí Billa a Toma, 24. listopadu 2012 se jim narodila další mláďata Kometa a Nanuk, která se také podařilo zdárně odchovat. Kometu nyní čeká stěhování do Ruska. V Brně nezůstane ani Nanuk. |
Jenže je také stydlivější. Každoroční medvědí páření je tak kvůli tomu dosti napínavé. Na zimu totiž chovatelé Umcu dlouhá léta posílali do jiné zoo, aby měla Cora klid na případný porod medvíďat. A když se Umca vrátil, nemohl se k ničemu odhodlat.
Postával v rohu medvědího výběhu, smutně se kymácel ze strany na stranu a sledoval svoji partnerku, jak ho svádí. Hodiny a hodiny, den, dva, tři. Umca stále stál v rohu a váhal, přestože se k němu Cora každou chvíli přiblížila a vlepila mu třeba laškovnou pusu na čumák.
Nepomáhalo to. Rázná Cora si ale uměla poradit i s medvědím stydlínem a rázným máchnutím tlapy si zjednala pořádek.
"Ono to ale vždycky bylo spíš kočkování, než že by mu Cora dávala najevo - tak co, budou ta medvíďata, nebo nebudou?" zastává se medvěda jeho chovatel Jasinek.
Rázný přístup samice v každém případě vždy pomohl. Kromě loni narozené Komety a Nanuka už Cora vychovala bratry Billa a Toma. Narodila se i další medvíďata, jejich odchov se ale nepodařil.
Zbrklý Nanuk
Když bílí medvědí sourozenci Kometa a Nanuk vylezli poprvé z brlohu, vážili každý jen kolem 15 kilogramů. "Teď, po roce, už má Kometa dobrých sto kilo a Nanuk ještě o třicet kilo víc," odhaduje medvědí chovatel.
Jenže hraví a zbrklí jsou pořád. "Kometka je o něco rozvážnější po své mámě, ale Nanuk se do všeho vrhá po hlavě," popisuje Jasinek.
Medvědí kluk se proto po všem sápe a všechno si chce vyzkoušet první.
A bez rozmyslu také sežere, na co přijde, čímž ošetřovatelům přidělal v létě dost starostí. Sežral totiž něco, co do výběhu zřejmě hodili návštěvníci, a musel si pak léčit bolavé břicho. Pak si zase hrál tak vesele, až si pochroumal nohu. "Tu a tam proto potřebuje od mámy víc vychovat," líčí Jasinek.
Bílá medvíďata občas také potřebovala pořádně vykoupat. "Mnohdy se totiž medvědi při hraní tak umazali, že se nás lidé zmateně ptali, v jakém věku jim kožich zbělá," směje se Jasinek.
Netrpělivý Jelizar
Hnědý medvědí samec Jelizar se před návštěvníky rád předvádí tak nadšeně, že konkuruje svým dvěma hravým synům.
"Staví se třeba na zadní a mává. A Kuba je po něm, to je největší šašour z celé rodiny," popisuje chovatel hnědých medvědů Milan Šebesta. Dodává, že Jelizar rád žertuje i bez publika.
"Když u něj uklízím a on je zavřený za mříží, posadí se na zadek, dá nohu přes nohu a pozorně mě sleduje. A když mu pak přijde, že už to trvá dlouho, začne si podupávat. Jako kdyby mi říkal: ,Dělej, trvá ti to dlouho, už toho mám dost.‘"
Jelizarova partnerka Kamčatka je naopak pro pobavení návštěvníků ochotná nanejvýš chytit rybu. Je totiž spíš rozvážnou mámou.
"Chudinka byla nešťastná, když jí medvídci po prvních pár dnech ve výběhu utekli a vylezli na nejvyšší strom. Ona na ně smutně volala, jenže kluci na ni házeli větvičky a dělali si z ní legraci," popisuje Šebesta. Teď už ovšem Kuba s Tobym váží kolem tří set kilo a nejsou žádní drobečci.
Uprchlý medvěd?
Zatímco Karel Čapek řeší ve své povídce Šlépěj záhadu nevysvětlitelně osamělé lidské stopy ve sněhu, v zoo už to jednou díky podobné stopě vypadalo na uprchlého medvěda.
"Přišli za mnou, zda prý medvědy nevodím ven z výběhu, že se na jednom z chodníků našla ve sněhu podivná stopa. Klepal jsem si tehdy na čelo - nejsem přeci blázen, abych se procházel s dospělým medvědem na vodítku," vzpomíná Jaroslav Jasinek. "Nakonec jsme se shodli, že to asi byla stopa velkého psa, která při oblevě roztála do rozměru medvědí tlapy," směje se.
Na další rok medvědů si Brno bude muset počkat. Hnědá i lední medvíďata totiž čeká stěhování do nových domovů a dalších mláďat se chovatelé dočkají nejdřív na konci roku 2014. Pravděpodobně ale ještě později, protože přinejmenším u medvědů ledních je odchov v zajetí velice obtížný.
