Útulna na adrese Vodova 35 totiž neslyšící spíše rozděluje. Přetahují se o to, které organizaci vlastně patří a kdo jej může využívat. A vypadá to, že rozhodnout bude muset až soud.
„Budova teď slouží úzké skupině lidí. Jen těm, kteří se podvolí pražskému vedení Svazu neslyšících a nedoslýchavých v ČR. Využívají toho, že neslyšící nemohou tak dobře komunikovat. Organizace neslyšících tak musí být po Brně v podnájmech v cizích domech,“ vyjádřil se ostře vedoucí Unie neslyšících Brno Ivan Poláček. Právě jeho sdružení o získání domu usiluje.
Neslyšící v BrněZemská ústřední jednota hluchoněmých pro Moravu v Brně vznikla v roce 1919. Útulna hluchoněmých byla otevřena v roce 1925. Za první republiky vznikl i sportovní klub či družstvo hluchoněmých švadlen a obuvníků. Neslyšící tady vydávali vlastní noviny. S nástupem komunismu ale jednota zanikla. V roce 1991 byla obnovena jako Česká unie neslyšících – oblast Brno. V roce 1998 se osamostatnila jako Unie neslyšících Brno. |
Situace mezi spolky, které neslyšící sdružují, je značně nepřehledná. O samotný dům brněnští neslyšící po komunistickém převratu v roce 1948 se zánikem Zemské ústřední jednoty hluchoněmých pro Moravu přišli.
Unie hraje na moravskou notu
Nemovitost poté dostal Svaz československých invalidů v Praze. Po revoluci pak stát budovu převedl právě na Svaz neslyšících a nedoslýchavých, který sídlí rovněž v Praze.
A Poláčkova Unie neslyšících hraje na moravskou notu. Vznikla v roce 1998 oddělením od pražské České unie neslyšících a od té doby bojuje za navrácení domu „zpět pro Brno“.
Před Vánoci poslala společně s několika dalšími brněnskými organizacemi vlastníkovi domu dopis. Tvrdí v něm, že do budovy nemají přístup a v rozporu se záměrem zakladatelů ji tak nemohou brněnští neslyšící využívat. To ale Svaz neslyšících a nedoslýchavých popírá.
„Jsme už od revoluce právoplatným majitelem domu. Každý má do budovy přístup. Za předpokladu, že uzavře řádnou nájemní smlouvu. Už nyní tam pravidelně chodí neslyšící z celého Brna,“ konstatoval ředitel Svazu neslyšících a nedoslýchavých Jaroslav Paur.
Jeho organizace do domu podle něj nedávno investovala čtyři miliony korun. A nyní má začít velká rekonstrukce za dalších 7,5 milionu z evropských peněz.
„Převádět budovu za těchto okolností je složité,“ dodal Paur.
Žalobu chtějí podat do konce ledna
Brněnská unie ale boj nevzdává. Chce svou pravdu dokázat u soudu. Žalobu už připravuje a chce ji podat do konce ledna.
„Svaz s námi nekomunikuje. Několikrát jsme usilovali o setkání a snahu řešit to mimosoudní cestou. Některým členům je budovu zakázáno využívat. Jiní musejí platit nájem. Předci ji přitom postavili, aby sloužila brněnským sluchově postiženým,“ zdůraznil právník Petr Šulc, který se s unií dohodl na zastupování. Jak přesně chce zvrátit téměř čtvrt století starou restituci, ale neupřesnil. Prý je to součást další strategie.
Šulc je ovšem i šéfem královopolské místní organizace Strany práv občanů (SPO). A ze sporu se tak stala politická záležitost, ke které se vyjadřoval i Šulcův „šéf“ – předseda Strany práv občanů a senátor Jan Veleba.
Svaz neslyšících a nedoslýchavých přitom tvrdí, že minulá jednání nijak neblokoval, ale soudního sporu se nebojí.
„Naopak to vítáme. Je to to nejlepší, co by mohli udělat. Konečně se v soudní síni vyjasní některé nepravdy a pomluvy,“ uvedl šéf svazu Jaroslav Paur s tím, že o podání žaloby za pomluvu v minulosti také uvažovali.
Znepřátelená Unie neslyšících mezitím založila kousek od původní budovy svou základnu. „Moravská kavárna neslyšících u Žambocha“ sídlící v Králově Poli slouží jako protiváha dva kilometry vzdáleného domu neslyšících. Unie také usiluje o znovuvytvoření Zemské jednoty, která by moravské spolky neslyšících sdružovala.
