25. srpen 1968

25. srpen 1968 | foto: Ivan Bohata

Srpen ’68 v Brně: tanky přijely z Maďarska

Jeden den nebyl na jižní Moravě ani jediný sovětský, bulharský nebo maďarský voják, o pár hodin později už jich byly tisíce. A celý další týden se jednotky na obrněných transportérech i těžkých tancích přesunovaly tam a zpět po kraji.

"Pro obsazení Brna posloužilo tuřanské letiště. Víc než sedm tisíc vojáků i s lehkou technikou začala na obsazeném letišti vysazovat letadla kolem třetí hodiny ráno. Okamžitě se přesunovali do města a soustředili se na ovládnutí strategických bodů. Tedy politických center, jakými byly krajské a okresní výbory, dopravních uzlů jako například nádraží a komunikačních center. Tedy redakcí novin, rozhlasu a televize," popsal postup okupantů historik Jiří Pernes.

Druhá cesta vedla po zemi. Hlavní síly s tanky přišly na jih Moravy z maďarského Györu. Součástí vojenské skupiny Jih, která se z tohoto města na Československo valila, byli sovětští, maďarští i bulharští vojáci. Celkem jich bylo několik desítek tisíc.

"Postupovali na Bratislavu a Břeclav. V Břeclavi se pak proud rozdělil na dva proudy. Ten silnější postupoval ke Znojmu, slabší na Brno. Pak následovalo další dělení. Část brněnského proudu ve městě zůstala, menší zbytek pokračoval po svitavské silnici do Hradce Králové," popsal Pernes. Dělila se i znojemská linie - velká část sil pokračovala dál do Čech a směrem na Prahu.

Nevěděli kudy kam
Lidé si tanků v ulicích všímali od časných ranních hodin, řada z nich se o okupaci dozvěděla z rozhlasu a stovky lidí se vydaly do ulic. Protože obrněnce zastavit nedokázali, začali alespoň zakrývat a zamazávat směrovky i názvy ulic.

"Rusové měli dost špatné mapy, vůbec se tady nevyznali. A když navíc lidé zaslepili ukazatele, neměli se jak zorientovat. Tahle taktika opravdu chvíli fungovala," podotkl Pernes.

Například studio Československé televize v budově Typosu našli okupanti až poté, co pod pohrůžkou násilí donutili jednoho ze zaměstnanců vysílače v Barvičově ulici, aby je k němu dovedl. Lidé totiž název budovy i označení televize zakryli. Už dopoledne se přesto okupantům podařilo obsadit všechna důležitá místa.

První den přinesl i zraněné a mrtvé. V Jihlavské ulici v Brně byl smrtelně zraněn šestnáctiletý Josef Žemlička. Sověti zastřelili i třicetiletého Viliama Debnára. Jeho čtyřletý syn s jeho tělem seděl v autě celou hodinu, než okupanti pustili k vozu lékaře. U brněnského hlavního nádraží byli postřeleni další dva muži, Jaroslav Trávníček z Podolí u Brna a Petr Roman ze Šlapanic.

Sověti zabíjeli i na Vyškovsku
Okupanti po zbraních sahali i v dalších dnech. A nejen v krajském městě. "V pátek 23. srpna došlo ke střelbě na vyškovském náměstí. Někdo tam v prvním patře zavíral okno, a upoutal tak pozornost. V Bučovicích kulka zasáhla mladou ženu, která se u osvětleného okna skláněla nad dětskou postýlkou. Paradoxní je, že ta žena byla původem Ruska a její manžel byl členem okresního výboru strany. Zůstaly po ní tři děti. V Bučovicích byli postřeleni i dva mladí kluci, ale přežili," vyčetla ze čtyřicet let starých pramenů historička Renata Kotulánová z Muzea Vyškovska.

Vojáci jezdili bezohledně
Lidé v kraji neumírali pouze při přestřelkách. Například na Břeclavsku se při okupaci podle pamětníků nestřílelo. Stejně však v okrese napočítali čtyři mrtvé.

"Dva lidi rozdrtil tank, jeden policista při cestě na motorce do Brna narazil do neosvětleného nákladního auta vojáků a zabil se a v Pohořelicích okupanti srazili cyklistu a ujeli," upozornil bývalý ředitel mikulovského archivu Emil Kordiovský.

V Krumvíři vyletěl tank ze zatáčky a srazil dvě děvčátka, sestry. Jedna z nich přišla o nohu.

Přes Břeclav navíc projížděli okupanti se zbraněmi v pohotovosti. Vedení města se podařilo alespoň vyjednat, že zbraně a kulomety putovaly při přesunech do pouzder.

Od hluku a strachu z přesunujících se vojáků si lidé v kraji neodpočinuli ani v dalších dnech okupace. Tanky, obrněné transportéry i nákladní vozy s vojáky křižovaly hlavní silnice i okresní města celý týden.

"Zpočátku se sice povedlo ve Vyškově dohodnout, že kolona neprojede městem, a vojáci se usídlili na letišti u výpadovky na Olomouc, ale v dalších dnech už městem jezdili. Lidé jim z pomsty aspoň na letišti odstřihli elektřinu a vodu. To ale rozlítilo sovětského velitele a předsedovi okresního národního výboru vyhrožoval stanným právem," doplnila Kotulánová.

Protesty vypadaly všude stejně. Lidé se shromažďovali na ulicích a polepovali každou volnou plochu transparenty a plakáty. "Na nějaké hrdinství nebo provokaci jsme tehdy nemysleli. Ale odpor byl zcela jednotný. Lidé se semkli kolem Dubčeka a Svobody a jejich jména zdobila každé nároží. Tři postavy na Sousoší prosincové generální stávky na náměstí měly zavázané oči," zavzpomínal Josef Šolc z Masarykova muzea v Hodoníně.

Zmizeli z kraje až na podzim
Přítomnost sovětských vojsk u hranic "západního světa", tedy na jihu Moravy i Čech, se nelíbila západním mocnostem. Přestože okupaci nebránily, požadovaly státy na Západě, aby se vojska stáhla víc na sever. I proto sovětská vojska z jižní Moravy na podzim 1968 zmizela a v kraji nezůstaly žádné posádky.

Srpen 1968 - čtyřicet let od okupace