Neměli vodu, záchod ani elektřinu. Pouze kamínka, s nimiž si v příbytku topili. V úkrytu v křovinách se trojice, po které bylo vyhlášeno pátrání, skrývala od srpna až do pondělí, kdy je při náhodném policejním pátrání objevili strážníci. - čtěte více: Matka se skrývala s pětiletým děvčátkem ve "slumu" na okraji Brna
Jejich skrýš totiž jen tak někdo nenajde. Před okolím je velmi dobře maskovaná: stěny příbytku tvoří tmavá plachta a přístupová cestička je zatarasena naházenými větvemi. Jejich překonávání případného slídila odradí.
"Běžte pryč, to je můj dům, tady je moje zahrada," křičí muž. Je celý umolousaný a v ústech mu chybí několik zubů. O své družce či její dceři se odmítá s kýmkoliv bavit.
Jazyk mu rozvážou až nabízené peníze. Za dvě stovky poví dokonce pár vět: "Měli jsme se tady dobře, když svítilo sluníčko, tak jsme chodili na procházky," popisuje muž.
Rukou ukazuje kam se dvojice s malým děvčátkem vydávala. Na jedné straně je však stříbrný plechový plot, na druhé dráha.
"Obě miluji, malá byla jako moje dítě," vypráví muž. O obě se prý dobře staral. "Malá dostávala pravidelně jíst, bylo jí tu s námi dobře," říká František. Ten už dříve strávil nějaký čas ve vězení.
Sám však přiznává, že prostředí, ve kterém dívka mnoho měsíců žila, není pro malé dítě právě nejvhodnější. "Staral jsem se o ni jak jen to šlo. Vždyť ani zima jí nebyla, topil jsem," přesvědčuje.
Proč však se svojí družkou a jejím dítětem trávil posledních pět měsíců venku pod plachtou, říct odmítl. "Je to jen moje věc a nikomu do toho nic není," ukončil rozhovor.
