V červenomodrobílém kulichu na kusu papundeklu vysedává denně na České ulici ušmudlaný vousatý muž. Žebrá a k tomu popíjí červené z krabice. Kolemjdoucí jej obchází obloukem. A ještě dlouho budou. On a další žebráci popíjející alkohol totiž z ulic Brna jen tak nezmizí.
Ani v úterý se totiž na program brněnského zastupitelstva nedostalo jednání o vyhláškách, které by žebrání a popíjení alkoholu ve vybraných veřejných lokalitách zakazovaly. Právě za ně bojuje městská část Brno-střed, kde se většina žebráků povaluje (Žebráci v centru Brna ještě zůstanou).
"Žebráci a alkoholici prostě musí zmizet z ulic města. Ti z nich, kteří potřebují pomoc, ji najdou ve specializovaných zařízeních. Slitování však nemáme s těmi, kteří nouzi pouze předstírají, žebrání mají jako způsob obživy a dokonce k tomu zneužívají i děti. A takových je bohužel stále více," sdělil starosta městské části Brno-střed Libor Šťástka.
Chyběly tři hlasy
K tomu, aby zastupitelé o žebrotě a popíjení alespoň diskutovali, scházely v úterý tři hlasy. "Vyhlášky se vlastně týkají pouze naší městské části. I po jejich schválení je lze kdykoliv změnit," pronesl k zastupitelům Šťástka. Starosta také uvedl, že v boji za vyhlášky bude dál pokračovat.
Kladně se k navrhovaným vyhláškám staví i brněnská Armáda spásy. "Jsme pro, aby vešly v platnost. Pro všechny lidi, co na ulicích žebrají a popíjejí. Máme pro ně lepší alternativu v nízkoprahovém centru, kde se jim dostane vše potřebné. Není důvod, aby žebrali, je to hlavně nedůstojné," uvedl šéf brněnské Armády spásy Pavel Kosorin.
Strážníci jsou bezbranní
Stejně kladný postoj mají i brněnští strážníci. Ti na opilé povalující se bezdomovce v centru města nemají žádné páky. "Podobná vyhláška ve městě již platila, ale byla zrušena. V současnosti vlastně nic nemůžeme, jsme bezbranní. Když je vykážeme z místa, usmějí se a za chvíli jsou zase zpátky," popsala mluvčí brněnských strážníků Denisa Kapitančiková.
Radnice Brno-střed se o prosazení vyhlášky snaží již od roku 2008. Obě vyhlášky, jak zákaz žebrání tak popíjení alkoholu, odsouhlasilo zastupitelstvo městské části loni v červnu.
Lidé na ulici však mají jasno, jak by nařízení obešli. "Piju denně, hlavně víno. Prakticky permanentně. I kdyby to zakázali, nalijeme si víno do plastových láhví a nikdo nám nic nedokáže. Navíc tady na Svoboďáku se koná pořád nějaké vinobraní a tak se tu přece stále pije, ne?" říká s láhví vína v ruce muž, kterému ostatní bezdomovci přezdívají Stanley.
Policisté prý proti jejich pití na náměstí Svobody příliš nezasahují. "Vyženou nás jen výjimečně. Pak si sedíme v klidu v parku," dodává Stanley.
Vyhláška omezující popíjení alkoholu počítá s jeho zákazem v okruhu sta metrů od škol a školských zařízení, dětských hřišť, či sportovišť.
"Výjimkou jsou samozřejmě restaurační zahrádky či nejrůznější jarmarky, popsal starosta Brna-střed. Vyhláška proti žebrání platí například v Plzni. V Ostravě se zas na vybraných místech nesmí popíjet.
"Jen jsem tak seděl, přišel pán a dal mi tisícovku"Letos mu bude jednašedesát. Už třetí rok žije v brněnských ulicích jako bezdomovec, přesto si nestěžuje. A říká, že ani nežebrá. Kamarádi, se kterými téměř denně posedává na lavičkách na náměstí Svobody, mu přezdívají Stanley. "Chtějí tady zakázat žebrání? Tak ať nejdřív postaví aspoň budku se suchými záchodky. Bezdomovci potřebují aspoň těch pár korun na zaplacení záchodu," rozčiluje se Stanley, který jako obvykle sedí na lavičce na centrálním náměstí. Sám tvrdí, že nežebrá a nikdy nežebral. "Mám jiný zdroj příjmu, když to takhle řeknu. Ale není to nic trestného," vysvětluje muž. Už prý ale zažil, že ho někdo obdaroval, aniž by na ulici přímo žebral. "Už se mi tady stalo, že jsem seděl na lavičce, přišel pán a dal mi jen tak tisícovku. Sám od sebe. Jindy zase přišla neznámá paní, dala mi hodinky, dvě zlaté náušnice a prsten. Bylo to super," vzpomíná Stanley. Před rokem 1989 žil a pracoval na Ostravsku. Byl dvakrát ženatý, má i děti, ale příliš se s nimi nevídá. "Pracoval jsem jako horník. O práci mě ale připravil můj způsob života, šel jsem do věznice. Vlastně jsem byl vězněný několikrát, vždycky za stejný paragraf, napadení veřejného činitele. Neměl jsem rád policajty," popisuje. Dnes už si ani nevybavuje, kdy natrvalo přišel o práci. "Někdy po revoluci, ale kdy přesně, to nevím. Pak jsem byl několik let v Havířově na sociálce, tam jsem měl byt na půli cesty a byl jsem zařazený. Nakonec mě to ale táhlo do Brna," vzpomíná muž, který se v Brně narodil. |
