Španělka Candela Gómez (vlevo) a libanonka Caroline Al Ali pobývaly deset měsíců v Brně.

Španělka Candela Gómez (vlevo) a libanonka Caroline Al Ali pobývaly deset měsíců v Brně. | foto: Marie Stránská, MAFRA

Prodavač pizzy se choval líp než sestra, bilancují cizinky zážitky z Brna

  • 25
Sem tam je v okně vidět pokuřující osoba, uklízečky obcházejí pokoj po pokoji a kontrolují, jestli někdo neukradl vařič. Koleje Vinařská zejí prázdnotou, protože semestr skončil. Deset měsíců tu bydlela i Candela Gómezová ze Španělska a Libanonka Caroline Al Aliová.

Z Gómezové se stane tlumočnice, Al Aliová studovala řízení podniku. Teď Brno opouštějí a bilancují, co tu zažily.

Nejoblíbenějším brněnským místem Libanonky se stala Česká. „Je to první, co mě napadne při pomyšlení na Brno. Kouzelná, zářivá a živá třída,“ popisuje. Gómezová má raději ulice kolem filozofické fakulty, kudy každý den chodila do školy. „Na každém rohu je kavárna, bar, restaurace. Vedle toho stojí knihkupectví, květinářství a o kousek dál obchůdek s biopotravinami,“ rozplývá se.

Že branou do města bude to nejsmradlavější nádraží široko daleko, jak ho označila Al Aliová, ji při výběru školy ani zdaleka nenapadlo. Původně měla namířeno na univerzitu ve španělském poutním městě Santiago de Compostela. Nakonec se ale rozhodla pro jihomoravskou metropoli.

„Moje libanonská vyučující mě přesvědčila, že v Brně se řízení podniku vyučuje lépe,“ popisuje. První dny v Brně nebyly jednoduché.

„Češi okamžitě ztrácí trpělivost při povšimnutí, že nechápete, jak věci fungují. I taková maličkost jako nákup jídla pro mě byla utrpením. V Libanonu vám běžně u pokladny někdo balí nákup do tašky a totéž jsem očekávala i tady. Když ale zboží zůstalo na páse, zůstala jsem bezradně stát a všichni ve frontě za mnou byli naštvaní kvůli zdržování,“ líčí libanonská studentka svou špatnou zkušenost. Z počátku pobytu denně usínala se slzami na tváři.

Připadaly jsme si jak v panoptiku, líčí studentky

I druhá z dívek tvrdě narazila na chladnost Čechů. „Jednoduše jsem se ztratila a nemohla najít cestu na kolej. Snažila jsem se zastavit kolemjdoucí, dokonce jsem je oslovovala česky. Nezastavil nikdo. Ignorovali mě, utíkali, báli se mě,“ líčí.

Obě studentky se shodují, že zákaznický servis kazí zahraničním studentům pobyt v Brně asi nejvíce. „Způsob, jakým se tady zachází se zákazníky, je příšerný,“ konstatuje Libanonka. „Jednou jsme popíjeli kávu v restauraci a povídali si. Někdo řekl něco vtipného a všichni se hlasitě zasmáli. Každý kolem nás včetně obsluhy se na nás díval, jako kdybychom udělali něco trestného. Přitom, co je špatného na smíchu?“ táže se nechápavě.

Nepříjemný zážitek měly i na pohotovosti. „Přijely jsme pozdě v noci. Recepční se na nás ani nepodívala. Řekla jsem, že krvácím a potřebuju ošetřit. Pak přišly tři sestry. Bavily se spolu česky, jedna z nich se dokonce začala smát, protože spolu asi vtipkovaly,“ pokračuje s udivením.

„Seděli tam další dva pánové. Všech pět na nás nechápavě zíralo. Připadala jsem si jak v panoptiku. Jsme sakra na pohotovosti. Candela řekla, že krvácí, a jediné, čeho byli všichni schopní, bylo nevědoucně na nás koukat,“ doplňuje studentka, která Španělku doprovázela.

Nakonec skončily na sále, kde zraněnou ošetřil milý lékař. „Anglicky neuměl, ale snažil se porozumět. To je to hlavní. Snažil se,“ zdůrazňuje.

Díky hromadné dopravě je tu člověk svobodný

Z Brna si ale odvezly i spoustu pozitivních zážitků. „Díky brněnské hromadné dopravě jsem pocítila, co znamená být svobodný. V Libanonu si stoupnete na ulici v naději, že něco přijede. Tady jezdí autobus každých pět minut a ještě ke všemu na čas,“ pochvaluje si Al Aliová. Gómezová zase oceňuje místní ceny. „Hlavně pivo tady stojí málo. Místní si neuvědomují, v jakém skvělém městě žijou,“ směje se. Říká, že by měli být vděčnější.

Pobyt v Brně pro ni byl výjimečný. „Seznámila jsem se tady s dívkou z Blízkého východu. Ukázalo se, že si rozumíme víc než jen jako kamarádky. Tak spolu teď chodíme. V její domovině se o stejnopohlavních vztazích nesmí mluvit. Až v Brně poznala život v tolerantním a chápajícím prostředí,“ dokládá španělská dívka, že studijní pobyt přináší lecjaké životní zkušenosti.

Mladé slečny ujišťují, že na Brno budou vzpomínat v dobrém. „I když se ke mně prodavač pizzy choval líp než zdravotní sestra, tady jsem se poprvé v životě cítila jako doma,“ uzavírá Libanonka.