Je sobota odpoledne, slunce svítí a vzduch je cítit jarem. Jako jediní sedíme na střeše nejvyšší budovy v okolí, kde nám obsluha na vlastní návrh připravila stůl. Díváme se na brněnské střechy a za chvíli nám budou servírovat domácí sladkosti a kávu. I tak může vypadat dezert v restauraci Sunset.
Sunset restaurant v nejvyšším patře budovy IBC, k níž se dostanete po lávce z parku na Kolišti, možná znáte jako restauraci na polední menu. Nedávno ovšem chytla nový dech a má vysoké ambice. Otevřeno je i večer a v sobotu. Obsluha se o vás postará vzorně a pohostí vás našlápnutým menu.
Sunset restaurantPříkop 4, Brno Hodnocení: 90% Uvnitř se nekouří, podnik je bezbariérový. Vybíráme z jídelního lístku |
Přiletět můžete i vrtulníkem, jen se ohlaste předem
Restaurace má tvar půlkruhu. Jedná se o velmi specifický prostor a je téměř neuvěřitelné, že na sebe takový skvost neupozornil dřív. Díky širokým oknům po celém obvodu restaurace a také střešní terase, která je připravená se za pěkného počasí proměnit z kuřáckého balkonu na venkovní zahrádku, by se přitom dalo vtipkovat, že Brno má svou utajovanou obdobu známé vyhlídkové restaurace Needle Space v Seattlu.
Interiér není narvaný a atmosféru dokresluje příjemná nerušivá hudba. Stoly nachystané pro páry mají kožená křesílka, která lákají nejen k setkáním, při nichž má láska procházet žaludkem. Cenově je přitom restaurace přijatelná, a nemusíte se tak omezovat jen na zvláštní příležitosti.
I když je restaurace pěkná a jídlo bylo dobré, daleko je předběhl servis. Profesionální přístup našeho číšníka, za nímž se skrývala vřelá ochota a nenucený úsměv, na nás zapůsobil nejvíc.
Zdálo se, že tady dostanete všechno, na co pomyslíte: větší mísu salátu, o kterou se chcete podělit, vodu z kohoutku, nemravné návrhy na dekadentní čokoládové dezerty po hlavním jídle, nabídky na procházky po střeše či stůl v jakékoli její části se vám zlíbí.
Ani pokud si například usmyslíte na večeři přiletět soukromým vrtulníkem, na problém nenarazíte. Přímo nad restaurací se nachází heliport, takže už stačí jen sehnat tu helikoptéru. Personál ale rád vtipkuje, že v takovém případě máte raději zavolat dopředu.
Salát není jen nakrájená zelenina
Jídelní lístek není příliš obsáhlý a nabízí krom několika zástupců české klasiky i některá základní mezinárodní jídla. Vše je však vybíráno s rozmyslem. Pro našince snad může být trochu nezvyklé najít mezi hlavními jídly sendviče.
Ani na talířích jsme nenašli žádné časté prohřešky. Kuchař si ze mě možná udělal pokusného králíka, když mi namísto krutonů naservíroval do jemného hráškového krému s mléčnou pěnou mořské řasy. Číšník se ale za tuto libůstku přišel omluvit jakmile si všiml, že jsem zelené chomáčky přesunula na okraj talíře. A nejdůležitější bylo, že ihned nabízel nápravu či kompenzaci.
Podobně tomu bylo i u salátu Caesar, když jsem číšníka upozornila na to, že ztracené vejce je příliš uvařené a žádné vylévání žloutku u něj nehrozilo. Salát ale na výbornou obstál coby odlehčený oběd. Oproti klasickému receptu byl namísto z římského salátu připravený ze salátu ledového.
Kuřecí prsa měla skvělou kůrčičku, ale zůstala šťavnatá. Dresink byl se salátem promíchaný. Na tomto jednoduchém jídle je přitom krásně vidět, že může i v době pobledlých rajčat výborně nasytit a že v podání místního kuchaře není salát jen nakrájená zelenina.
Zvěřinový guláš s domácími špekovými knedlíky byl také na jedničku. Servírovaný na nahřátém talíři, velmi dobře dochucený a s měkkým masem by zcela jistě žádného myslivce neurazil.
A celkový dojem nepokazily ani dezerty, které byly bez klasických neduhů: nešlo o žádné kompotované ovoce, byly domácí a šlehačka poctivá.
