V naší rodině se některá slova také pociťují jako nepřijatelně hnusná, i když nejsou vlastně nijak vulgární. Například slipy. To je z jakýchsi prapodivných důvodů tak ohavný souzvuk, že se mi příčí jej i napsat. Ale daleko hůř by se mi říkal nahlas.
Možná i proto, že označuje vcelku nechutný typ spodního prádla, který kdysi opálení svalovci v katalozích západoněmeckého Neckermanna předváděli se zaťatými čelistmi i pěstmi a výrazem westernového kovboje.
na kafiDiář Jany Soukupové Pravidelný fejeton brněnské a jihomoravské přílohy MF DNES.
|
Jenomže pojmenujeme-li ten kousek textilu třeba roztomilým slovenským označením dámských kalhotek "nohavičky", pánský postrojek zazní přece jen přijatelněji. Ani "tanga" nebo "boxerky" oslizlosti slipů nedosahují.
Ale abychom se nezacyklili u spodního prádla. Strašlivých slov je daleko víc. Jak jsem si ověřila u rodilých Moravanů, velká část dobře chápe, proč sněhovým trubičkám raději neříkáme kremrole (brrr, a to i když nám chutnají) nebo proč se nám obrací žaludek, když servilní hňup z nadnárodního řetězce napíše do letáků nebo nad příslušnou ošatku v supermarketu "hrozno bílé" - namísto bílé hrozny.
Že má moravský region vytříbenější cit pro češtinu než západněji položené partie republiky, ví ostatně nejeden jazykozpytný textík. Byť jsem ze strany zapadajícího slunce zaslechla i názor, že moravské obraty nejsou než "germanismy zalité vylisovaným hroznem" (v české končině ovšem kyselým).
Východnější polívčičku si přihřívám obecně známým rozdílem mezi zvukomalebným moravským "šufánkem", o němž Češi (zvaní Cajzli) nevědí ničehož, takže používají značně neohrabanou, komisně znějící "naběračku".
Pravověrný Moravan by snad také na svého prcka nikdy nezašišlal "kokino", nablble mazlivý výraz pro bonbon. Bez zachvění žaludečních stěn nevyslovuji ani slovo "dudlík". Volila bych raději "cumel", což má i vnitřní logiku. Půvabný mladík může být totiž kluk jako cumel, nikdy jako dudlík, případně dudel.
Přitom jde vlastně o řádná a poctivá slova, která se jen shodou (ne) zvukomalebných okolností ocitla v nemilosti jazykově ujetých jedinců mého typu. Při nahlédnutí na webové stránky jazykomilců zjistíte, že jsou zavaleny lavinou stesků nad čímsi teprve doopravdy strašným: novodobým slovníkem. Ráda si přihodím alespoň malý kamínek.
Hrůzy typu "dovča" místo dovolená, "sérka" místo série, "týpek", nejlíp ovšem "hustej týpek", nebo příšerné "vo tom to je" (buááá, co já kvůli tomuhle Kafi všecko nevytrpím?!) mají zřejmě naznačit, že příslušný pazgřivec je "kúl, frí a in", kdežto my ostatní naprostí "lúzři". Trousí-li jazykový přežvýkavec "pohodový" nebo "suprový džouky", máme vědět, že je "top" a "vychytaně to vykomunikoval".
Na internetu existují už celé seznamy "ňúspíku", manažerské, reklamní nebo "ajťácké" hatmatilky. Většina představuje skutečný humus. Mou sbírku hnusáren obzvlášť obohatila "poska" (posilovna), spojení "je to o" (třeba "o názoru" -uh!) nebo naprosto příšerný výraz "frndička" (áááá, to je snad lepší užít nejstrašnější možnou vulgaritu). A souhlasím i s tvrzením z jedné diskuse, "že po něm lezou slimáci, když se řekne Česko". Po mně taky.
"Total brutal hustota, tyhle vymazlený frajeřinky jsou v pohodě, věčinu použivam, sem maser," píše Machys v diskusi na http://mmister. com/coolspeak-hnusna-slova.
A samozřejmě ví lépe, kam se točí svět. Neb již jen něco málo staromilných zpátečníků kvílí nad soumrakem luzné češtiny, již miloval Pavel Eisner v Chrámu i tvrzi. Po níž patrně záhy bude veta nadobro.
