Na Boršovským lúkách u Kyjova obnovili tradiční kosení luk. (15. června, 2014).

Na Boršovským lúkách u Kyjova obnovili tradiční kosení luk. (15. června, 2014). | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Jako za starých časů. Do luk u Kyjova se zakously "kosenky"

  • 0
"Dobře kosenka, dobře kosí, když mně má milá krmi nosí," pějí zvučné mužské hlasy z Boršova jednu z tradičních koseckých písní. "Že ti dobře kosí? To by mohl říct každý, ukaž," žertuje do zpěvu jeden z mužů. Na Boršovských lúkách u Kyjova se místní rozhodli obnovit dávnou tradici.

Práci, kterou dělávali zdejší lidé odnepaměti, si mohl v neděli při prvním ročníku slavnostního kosení luk vyzkoušet každý.

Do obecní louky poblíž kyjovské části Boršov se tak zakusují první kosy. Místní občanské sdružení Lúky a sady Kyjovska se totiž rozhodlo, že se pokusí obnovit tradici kosení, které ke zdejšímu kraji vždy patřilo.

A obecní louky a sad se k tomu zdály ideálním místem. V neděli se tam proto konal první ročník Slavností slunovratu na Boršovských lúkách.

Někteří začali bez váhání kosit tak rychle a elegantně, jakoby to vlastně ani nebyla práce. Jiní to zkouší poprvé a s kosou bojují při každém pohybu.

"Jak se kosí? Já to nerad vysvětluju. Já to raději stokrát ukážu," hodnotí Jaroslav Maťák ze Šardic a už mi vede ruce, jak jimi správně máchnout.

Nejtěžší je první hektar

Když po chvíli začnu s kosou bojovat sama, musím myslet na každý pohyb. Když udělám velký krok vpřed, dělám v louce zuby. Když udělám krok malý, promáchnu vlastně zbytečně. A do toho ještě dávat pozor, abych kosu táhla po zemi a trávu sekala dost nakrátko?

Kdybych si do rytmu ještě měla zpívat kosecké písně, nevystačím s dechem.

"Prý se musí pokosit hektar, než to člověk začne dělat automaticky," přemýšlí žena, která s kosou bojuje kousek ode mě. Sebekriticky si říkám, že svůj první hektar si budu muset rozdělit na mnoho dalších let.

Mužský i ženský folklorní soubor za doprovodu cimbálu mezitím zpěvem udává práci rytmus. "Máme zpívat kvapík, nebo valčík?" popichují zpěváci kosce.

Stejně veselo bývalo při kosení i podle Jana Pavlíka z Kuželova, který jako malý jezdíval s rodiči kosit Vojšické louky na Hodonínsku.

"Kosení luk na Horňácku bylo vždy velice obřadné. Když přišel čas sena, vstávalo se ještě za tmy, protože jsme před sebou měli dlouhou cestu," vzpomíná Pavlík.

Horňácké louky se tehdy kosily jednou ročně, říkalo se jim proto jednosečné. "Část jich ovšem minulý režim rozoral, takže vznikly nevratné škody," lituje Pavlík.

Ti, co to s kosou uměli, se ale neztratili ani třeba v centru Kyjova. "Například můj dědeček vyrážel kosit trávu pro králíky, i když bydlel v paneláku," směje se jedna z organizátorek akce Barbora Lungová.