O nehodě se tři policisté dozvěděli v sobotu ráno. Už v šest hodin večer překročili české hranice. "Ministerstvo vnitra a vedení jihomoravské policie se rychle dohodla, takže jsme už o půlnoci dorazili do nemocnice v Gospiči," popsal rychlost akce Lazecký.
Od nedělního rána psychologové obcházeli čtyřicet cestujících, kteří byli v nemocnici. "V té chvíli bylo nejdůležitější podat jim informace, co se bude dít, kdy přiletí letadlo a co je s jejich věcmi," sdělila policejní psycholožka Lucia Kráľová.
Až když hlavní skupina cestujících odletěla v neděli odpoledne ze Záhřebu, měli psychologové více času na rozhovory s lidmi. "Bylo vidět, že jsou rádi, že si můžou s někým promluvit česky. Všichni se hlavně chtěli co nejdříve vrátit domů. Člověk si až po pár dnech uvědomí, co se vlastně stalo, a vyplavou emoce," dodala Kráľová.
"Nejtěžší bylo, když začal zvonit mobil ženy, která nepřežila"
Čeští policejní psychologové byli v zahraničí nasazeni v tomto rozsahu vůbec poprvé. "Nejtěžší okamžik pro mě nastal, když jsem asistoval při třídění věcí z autobusu. Byl tam mobilní telefon, který začal vyzvánět a na displeji blikalo Můj a křestní jméno muže. Já přitom věděl, že telefon je ženy, která nehodu nepřežila," řekl Lazecký.
Telefon nezvedl. "Ani se to nedoporučuje. Vzal bych zodpovědnost za toho člověka na druhé straně telefonu, aniž bych věděl, v jaké situaci se nachází. Mohl bych zbytečně napáchat škody," vysvětlil Lazecký.
Podle něj se u cestujících po nehodě projevila velká disciplinovanost, když v neděli dopoledne bylo nutné urychlit transport na letiště.
"Cestující každý zvlášť potřebovali informace o zavazadlech a chtěli je mít u sebe. Při tom s námi spolupracovali, jedni druhé pouštěli dopředu, chodili po malých skupinkách, aby vše bylo efektivní. Byla mezi nimi cítit solidarita," doplnil Lazecký.
