Bývalý sedmapadesátiletý celník v důchodě se na konci roku 1991 rozhodl rychle vydělat peníze tím, že krátkodobě půjčí jednomu bratislavskému podnikateli pět milionů korun. Ten byl ochoten za půjčené peníze vyplatit jednorázově odměnu 750 tisíc korun.
Drobný problém spočíval v tom, že bývalý celník s živnostenským listem na zprostředkovatelskou činnost žádné peníze neměl. Proto zkontaktoval několik známých a ujistil je nejen o serióznosti bratislavského podnikatele, ale hlavně o výhodnosti takového "byznysu".
. Kriminální kauzySeriál o závažných kriminálních případech posledních dvaceti let. Každou sobotu v MF DNES a na iDNES.cz. |
Během měsíce se podařilo několika lidem dát dohromady pouze tři miliony a tři sta tisíc korun, přičemž řada z nich si na "výhodnou půjčku" vzala peníze na různé úroky od dalších osob nebo peněžních ústavů. Dva z těchto důvěřivců pocházeli ze Zlína. Seznámili se kdysi dávno u vody na rybách. Sám zprostředkovatel k uvedené sumě nepřihodil ani korunu.
Začátkem roku 1992 zorganizoval ve svém mikulovském bytě pompézní setkání věřitelů s bratislavským podnikatelem, při němž podepsali smlouvu o půjčce a předání balíku peněz. Zprostředkovatel se na smlouvu podepsal jako svědek. Doba splatnosti celé půjčky byla stanovena na čtyři měsíce. Po podpisu smlouvy následoval přípitek kvalitním vínem od vinárníka, kterého všichni věřitelé znali.
Vrátila se jim pouze první splátka
Bratislavský podnikatel uhradil podle smlouvy pouze první splátku úroků a pak požádal o odklad splátek s tím, že půjčku vrátí jednorázově, včetně úroků. Pod různými historkami oddaloval placení dluhu, až se věřitelé rozhodli – po téměř roční trpělivosti – podnikatele prověřit.
Zjistili, že muž dávno zkrachoval a je absolutně nemajetný. Krátce poté se navíc s milionovými dluhy ztratil a dodnes nebyl vypátrán. Po tomto zjištění se zprostředkovatel snažil dát od tohoto "byznysu" ruce pryč. Odmítl s věřiteli jakoukoliv komunikaci a dva z nich, kteří bydleli ve Zlíně, označoval jako "zlínskou mafii".
Vše vyvrcholilo 21. dubna 1993. V ten den odjeli oba zlínští věřitelé a dlouhodobí kamarádi od vody společně do Brna na lékařské vyšetření. Ze Zlína je vezl jako řidič jejich společný známý. Po vyšetření šli do restaurace naproti nemocnici. Zcela náhodou tam potkali známého, který také půjčil peníze bratislavskému podnikateli.
Při společné konzumaci alkoholu se všichni čtyři muži dohodli na tom, že pojedou – jako už několikrát předtím – do Mikulova k majiteli vinárny, kterého důvěrně znali, koupit víno.
Protože řidič byl z časových a rodinných důvodů proti jízdě, zavolali dalšímu známému, který měl o společnou návštěvu mikulovské vinárny a koupi vína zájem. Když se do restaurace dostavil, odmítl ale auto řídit, protože požil alkohol. Proto byl původní řidič ostatními přemluven a pětice mužů ve dvou autech odjela z Brna do vinárny v Mikulově.
Na návštěvu za zprostředkovatelem
Ve vinárně, za účasti jejího majitele a dalších svědků, se všichni tři věřitelé dohodli na tom, že navštíví zprostředkovatele a zkusí urovnat vzájemné vztahy, případně dohodnout další společný postup. Dvakrát telefonovali do jeho bytu. Při prvním telefonátu se s nimi odmítl bavit, sprostě jim vynadal a položil telefon. Při druhém telefonátu kolem půl sedmé večer však návrh na setkání přijal. Kolem osmé se tedy auty vypravili k bývalému celníkovi, který pětici mužů (tři věřitele a dva řidiče) také vpustil do bytu.
O několik minut později tam zůstala na podlaze ležet dvě mrtvá těla zlínských věřitelů. Jak policie zjistila, zprostředkovatel si na návštěvníky připravil dvě zbraně. Po krátkém, zřejmě ne příliš příjemném rozhovoru se najednou v jeho ruce objevila pistole ráže devět milimetrů a všechny přítomné vyzval k opuštění bytu. Tři muži okamžitě z bytu utekli.
Nahmatal zbraň...
Dva zbývající se na něho vrhli a zbraň mu odebrali. Při tahanici o zbraň vyšel nekontrolovaný výstřel, který však nikoho nezasáhl. Jeden ze Zlíňanů muži z Mikulova vrazil prsty do očí, takže přestal vidět. Tomu se podařilo nahmatat další zbraň, tentokrát šestiranný revolver Arminus HW ráže 38, a pětkrát po mužích vystřelil.
Ač udával, že neviděl, tři rány mířily přesně – přímo na hlavy věřitelů. Žádný z mrtvých nevlastnil zbraň a také se žádná ani jiný nebezpečný předmět na místě činu nenašly. Zbraně se nenašly ani u mužů, kteří z bytu utekli na ulici a krátce nato byli policií v autě před domem zadrženi.
V krvi zprostředkovatele byl zjištěn alkohol v hodnotě jedné a půl promile. Tytéž hodnoty měli i oba zastřelení. Podle znalců jde o lehkou až střední opilost, která bývá spojena se zvýšenou agresivitou. Přestože v bytě byla přítomna družka, po příjezdu policie nebyla schopná komunikace. Teprve po uplynutí jednoho a půl měsíce se rozhodla – ač nemusela – vypovídat. Ale tak, aby neuškodila obviněnému.
Tři muži, kteří incident v bytě přežili, svorně a bez jediného rozporu tvrdili, že nebyli na návštěvu nijak domluveni, do bytu vešli až po vyzvání majitele bytu. Jediná dohoda zněla, že pokud do bytu nebudou vpuštěni, počkají na své známé v autě před domem. O dvou mrtvých řada svědků mluvila v tom smyslu, že to byli "spíš naivní blbci než ostří hoši".
"Obviněný utíká od reality"
Znalci z oboru psychologie a psychiatrie ve svém posudku na Mikulovana uvedli: "Obviněný má tendenci hledat a domýšlet si souvislosti, které nemusí mít reálný podklad, skloubit tato podezření do souvislostí a vnímat tak reálnou situaci apriorně jako ohrožující. Požitý alkohol mohl uvedené rysy ještě zesílit. Před činem byl navíc psychicky labilnější a afektivně prožíval pocit ohrožení z nevyřešených finančních transakcí."
Jak je dále v posudku uvedeno, při jednom z vyšetření předal obviněný znalcům písemně zpracovaný popis události, kde celou situaci popsal mnohem dramatičtěji než ve své výpovědi a doprovodil ji rozsáhlým afektivním komentářem.
V této souvislosti nelze přehlédnout, že i když obviněný uváděl, že měl z avizované návštěvy strach, a po celou dobu vyšetřování ji označoval za "mafii", návštěvu dobrovolně vpustil do svého bytu. Přitom mohl události jednoduše předejít. Například tím, že by návštěvu vůbec nevpustil do bytu nebo vyrozuměl mikulovskou policii. Pro úplnost je nutné dodat, že žádné poznatky o "zlínském mafiánském spolčení" nebyly v průběhu vyšetřování prokázány.
Soudní lékaři také ze střelných kanálů vyhodnotili vzájemné postavení střelce a obětí. Na první oběť střelec pálil z větší vzdálenosti a výstřel mířil do zad. V druhém případě bylo ústí hlavně v době výstřelu přiloženo ke tváři zastřeleného, přičemž zastřelený seděl a střelec stál zepředu nad ním.
Rozhodl státní zástupce
Případ se ale vůbec nedostal k soudu. Rozhodl pouze jediný muž – státní zástupce. Trestní stíhání bývalého celníka obviněného z dvojnásobné vraždy v květnu 1995 zastavil a svůj postup odůvodnil splněním podmínek nutné obrany.
Přitom to byl právě celník, který vytáhl na neozbrojené věřitele zbraň a tím v podstatě podnítil konflikt. Tak přišlo pár lidí o své peníze a dva z nich nakonec i o život. I přesto má případ své prvenství – jde o jediný známý případ v novodobých dějinách kriminalistiky, kdy v případě "nutné obrany" byli zastřeleni dva neozbrojení lidé.
A ještě poznámka na konec: zprostředkovatel o dva roky později zemřel.
