Brankář mistrovské Zbrojovky z roku 1978 a její současný trenér gólmanů byl jedním z těch, kdo si v sobotu s fanoušky připomněl stoleté výročí brněnského klubu.
Rozmýšlel jste svou účast na Pochodu za Lužánky?
Vůbec ne. Shodou okolností jsme měli odpoledne trénink, tak nám to krásně navazovalo. S trenéry jsme byli domluvení a Švanci (kapitán Petr Švancara) to dal dohromady v kabině. Nebylo to povinné, ale všichni došli až za Lužánky.
Jaké s vámi v cíli cloumaly pocity?
Bylo to příjemné, ale zároveň mě z toho trošku mrazilo. Daleko krásnější by bylo, kdyby taková oslava mohla být na novém stadionu. Ale věřím, že se ho ještě dožiju.
Kdy jste byl naposledy na tom starém?
Já se tam občas podívám, při jedné akci jsme tam i sekali křoví. Když to v létě zazelená, tak skoro nejsou vidět brány. Občas se kouknu, jak to tam chátrá - stejně jako chátráme my. Teď jsme tam byli ze staré gardy jen ve třech, nikoho dalšího jsem nepotkal. Možná byla na další kluky moc zima. Ono nám to některým už blbě chodí, tak se toho možná trochu lekli.
Jaká je vaše oblíbená vzpomínka na Lužánky?
Když jsem přišel do Brna, tak to pro mě bylo něco neskutečného. Byl jsem z malého města a tohle byl největší fotbalový stadion v republice. Zážitek byl tam jen trénovat. Později jsme venku viděli i lepší stadiony, ale moje srdíčko je pořád za Lužánkami.
Jak se vám pochodovalo s fanoušky?
Bylo to příjemné, měl jsem z toho dobrý pocit. Fanoušci pěkně zpívali, já to na stadionu moc nevnímám, takže jsem si to hezky poslechnul. Někteří přijdou, podají ruku, chtějí se vyfotit. Všichni byli slušní, i když jsem viděl sem tam nějakou flašku slivovice. Ale byla zima, a když to brali jako oslavu, tak k té slivovička patří. Byly znát emoce a celá akce byla super.
