Ještě v roce 2000 se o kostnici pod kostelem svatého Jakuba v Brně jen tušilo. Místní faráři si mezi sebou předávali zprávu o tom, že pod kostelem patrně nějaké úložiště kostí z bývalého hřbitova je. Jak je kostnice velká? Kolik kostí v ní je uloženo a kde přesně? To nikdo pořádně nevěděl.
V roce 2001 ji znalec a vášnivý milovník brněnského podzemí Aleš Svoboda při průzkumu Jakubského náměstí objevil. Brno najednou mělo druhou největší kostnici v Evropě.
Padesát tisíc kosterních ostatků navršených v kryptách až po strop - více koster se našlo jen v pařížských katakombách. Od loňska je v kostnici otevřená expozice a tato část brněnského podzemí je jedním z hlavních turistických lákadel v centru města.
Z pietních důvodů tam ovšem neprovádí průvodce, návštěvníkům zní při prohlídce jen hudba Miloše Štědroně. "O tom, jak zdejší expozice vznikala a co vše jsme při tom zjistili, se tak člověk vlastně vůbec nemusí dozvědět," říká objevitel podzemních prostor Svoboda.
Stovky hodin trpělivého čtení osudu z kostí
I proto se své zážitky a objevy rozhodl sepsat do třetího dílu výpravné knihy nazvané prostě: Brněnské podzemí - kniha třetí. První dva díly vyšly v letech 2001 a 2006 a vyprávějí historii míst, která už tehdy byla prozkoumaná.
Pod brněnskou dlažbou |
Druhý díl například vypráví i o objevu kostnice na začátku tisíciletí. Teprve až v díle třetím se však čtenář dozví, co přesně se pod kostelem našlo.
Několik let totiž trvalo, než začal důkladný průzkum krypty a příprava expozice. Zvídavý turista či milovník brněnské historie si o tom nyní díky knize může udělat stejně důkladnou představu.
Stovky hodin práce strávili například v kryptě členové antropologického týmu. Přesto bylo v jejich silách podrobně probádat jen osm metrů krychlových lidských ostatků. Kost po kosti je pečlivě zkoumali a vyčetli z nich nejen to, že muži se tehdy dožívali průměrně 48 let a ženy žily průměrně o rok déle.
"Zajímavým objevem byla například lebka padesátiletého muže s úspěšně provedenou operací, takzvanou trepanací lebky," popisuje kniha. Vše doplňují stovky fotografií, které dokumentují jak podobu nálezů, tak následné zkoumání ostatků a jejich přemisťování do nové expozice.
Hradby pod trávníkem a studna na České
Právě fotografie, kterých je ve třetím díle knihy o podzemí kolem pěti set, budou patrně pro většinu čtenářů tím největším lákadlem. Jen těžko si bez nich představit třeba to, že trávník v Rooseveltově ulici naproti Janáčkovu divadlu skrývá zbytky barokního opevnění a městské brány.
Díky fotkám si člověk také představí, jak dříve vypadala Česká ulice a podiví se podobě studny na rozhraní České a Veselé ulice, na jejímž místě je nyní jen kašna.
Kniha také zavede čtenáře i do míst vzdálenějších od středu města. Nahlédnout totiž dává do sklepů v ulici Hlinky. "Její název bychom mohli bez nadsázky uvádět jako ulici vinných sklepů. Tak velkou hustotu a rozsah sklepních komplexů v Brně opravdu nikde jinde nenajdeme," připomíná kniha historii ulice u brněnského výstaviště.
"Dokumentace této mizející historie je často jediným dokladem stavebních proměn města v průběhu minulých staletí," vysvětluje Aleš Svoboda ve své knize.
Tu a tam se však historii přece jen podaří zachytit nejen ve zpřístupněných částech podzemí. Aleš Svoboda i město mají například v plánu odhalit část zachovalé městské brány v parku v Rooseveltově ulici.
"Že má Brno jen jednu dochovanou bránu, to už od nálezu této brány v roce 2004 není zcela přesné," překvapí totiž kniha často i milovníka brněnské historie.
