"Je to o devět a půl procenta víc než ve stejném období loňského roku," poznamenala Milada Jonášová z brněnského pracoviště Českého statistického úřadu.
Dětí, které se narodily mimo manželství, přibývá už od devadesátých let. "Zatímco v roce 1997 bylo těchto dětí mezi novorozenci jen 14,2 procenta, v roce 2008 už jejich podíl narostl na 28,8 procenta," podotkla Jonášová.
Kraj tak v této statistice dostihl státy západní Evropy. "Před námi jsou však severské státy, kde se nemanželských dětí rodí přibližně polovina," doplnil brněnský demograf Daniel Seidenglanz.
Svatba? Později..
Být svobodnou matkou a vychovávat nemanželské dítě už dávno není ponižující nálepkou "padlé ženy". Naopak, osud neprovdané matky si většina žen volí dobrovolně. Některé svatbu s partnerem pouze odkládají na později, jiné ji ani neplánují.
"Partner mi sice řekl, že kdybych chtěla, vzal by si mě hned, ale já takovou potřebu nemám. Hlavním důvodem je asi to, že by mi to nepřineslo žádnou výhodu. Ale to neznamená, že jako svobodná matka bych nějaké výhody měla. Prostě na tom nezáleží," krčí rameny maminka dvou a půlleté holčičky. Své jméno si nepřeje zveřejnit.
Čtyřiatřicetiletá svobodná matka z Brna navíc nepovažuje manželství za záruku, že se vztah nerozpadne. "Stačí se jen podívat na stoupající počet rozvodů," vysvětluje.
Shodou okolností její dcera ani nenosí otcovo příjmení, jak bývá u nesezdaných rodičů obvyklé. "Můj partner nemohl po porodu najít rodný list, nechával si vystavit kopii. Takže i do rodného listu dcery jsme jej nechali zapsat až po půl roce," usmívá se žena.
Jiná brněnská maminka by se sice svatbě s otcem své dcery nebránila, ale rozhodně jej do sňatku nenutí. "Partner příliš nespěchá. Je to možná dané i tím, že jeho rodiče neměli zrovna dobré vztahy. Má pocit, že když se lidé vezmou, přestanou se snažit a vztah udržovat," konstatuje šestadvacetiletá žena, která si přeje zůstat v anonymitě. Přiznává, že být neprovdanou matkou přináší i některé nepříjemné situace.
"Dcera se jmenuje po mém příteli, takže kdykoliv ji objednávám třeba k lékaři, musím zdůraznit, že jsem její matka. Ale to je spíš drobnost," dodává.
Svatbu si užije i naše dcera
Lucie Soukupová podobné zkušenosti zatím nemá. Její dítě se má teprve narodit. V otázce manželství má ale jasno. "Vzájemná důvěra mezi mnou a mým přítelem je natolik velká, že pro nás svatba znamená jen papír na úřadě," dodává osmadvacetiletá nastávající matka.
Přesto však v budoucnosti o svatbě uvažuje. Ale v poměrně vzdálené - nejdřív za čtyři roky. "Svatba je vlastně takový mejdan pro příbuzné a kamarády. A my o ni naše dítě nechceme připravit. Takže počkáme, až doroste do věku, kdy si ji bude moci užít," vysvětluje svůj netradiční názor Soukupová.
Být s dítětem sama není žádný med
Ať vdané nebo svobodné, jsou čerstvé maminky, které žijí s otcem svého dítěte, ve velmi podobné situaci. Jiná je však pro ty, kdo na výchovu dítěte zůstaly samy, bez pomoci partnera.
"Když jsem v jednadvaceti otěhotněla, můj tehdejší přítel se zalekl. Na potrat jsem jít nechtěla a do svatby jsem ho netlačila. Zůstala jsem s dítětem sama, není uvedený ani v rodném listě svého syna, výživné jsem po něm nechtěla. V té době mi velice pomohli moji rodiče, a to i finančně. Nevím, jak bych to bez nich zvládla," říká pětatřicetiletá žena ze Zbýšova na Brněnsku.
Dodnes s náklady na výchovu čtrnáctiletého chlapce "bojuje". Příspěvky od státu druhý příjem v domácnosti nenahradí.
