Proč jste v reakci na rozsudek nad lékařem Havlíčkem kolegy vyzval, aby zvážili svou účast na táborech?
Nenapadám ten rozsudek. To mi nepřísluší, protože nejsem právník, navíc rozsudek není pravomocný. Ale jedná se o akutní věc. Běží tábory a mně jde o to, aby si všichni uvědomili, že to není dobře zaplacená dovolená, že tu je akutní nebezpečí, že by to mohlo mít výrazný vliv na jejich budoucnost. Pokud se na to cítí, musí zajistit vše kolem - zjistit stav lékáren, stav dokumentace, těžko pak rodiče shánět během tábora, kdy jsou často na dovolené.
Lékaři podle vás nyní podobnou přípravu nedělají?
Pevně doufám, že ano. Komora se ale má starat o profesní budoucnost kolegů a kvalitu péče, a protože je tu nové riziko pro jejich budoucnost, musí i pod tímto úhlem zvažovat svoji činnost.
Podle vás je to riziko nové? Vždyť povinnost zajistit lékařskou péči mají vaši kolegové na kurzech i táborech i nyní. Nebo ne?
Ano, je nové, soudy se totiž pravděpodobně rozhodly postupovat tvrději, proto to beru jako novou situaci, na kterou jsem povinen kolegy upozorňovat. A největší nebezpečí je právě v době táborů, bylo by alibistické to vydat koncem září, poté, co to všichni prodebatujeme, proto to dělám nyní a sám za sebe.
Vaše výzva je interpretována jako doporučení: Nikam nejezděte.
Vím, jak je to interpretováno. U nás lékařů, obzvláště pak u mladých kolegů, je účast na podobných akcích velmi populární. Mají ještě dost času, vidí v tom zajímavé dovolené. Nemají ale dost praxe, není to jako v nemocnici, kde kolem sebe mají kontrolu. Musí si umět poradit i mimo civilizaci, vědět, jak kontaktovat rodiče, co stojí v dokumentaci a podobně. Z mé strany je to myšleno tak, aby znovu zhodnotili své možnosti a podle toho se třeba rozhodli jinak. Je lepší děti svěřit někomu, kdo se nad tím nezamyslel a u něhož dojde k přecenění?
Co by podle vás měl dělat mladý medik, který dostane nabídku jet na tábor?
Prvním předpokladem je zdravé, ale adekvátně vysoké sebevědomí. Měl by zhodnotit své znalosti a schopnosti a umět říci, kdy musí zavolat konzultanta.
Nebojíte se, že kolegové přestanou jezdit a tábory bude nutné rušit?
Ve své kolegy mám důvěru. Doufám ale, že k něčemu takovému nedojde.
Apelujete na lékaře. Co ale teprve medici, sestry a nebo ti, co prošli jen zdravotním kurzem? Měli by přestat vykonávat funkci zdravotníků?
Nepřísluší mi to hodnotit. Zákonodárce to shledal jako dostatečné a asi ví proč. Donedávna zajišťovali podobné akce vycvičení laici. Je otázkou, zda není nesoudný lékař horší než soudný laik s praxí.
Měla by se změnit legislativa?
Budu chtít, aby se k tomu vyjádřilo představenstvo Brna i to centrální. Bylo by dobré pak vydat závazné stanovisko, co doporučujeme kolegům, aby provedli a zajistili, a za jakých podmínek tyto akce provozovat.
