"Rodiče měli ze začátku ostych. Moc se jim nechtělo dávat děti na starost panu učiteli. Ale když po čase poznali, že je všechno v pořádku a dětem se se mnou líbí, obavy opadly," vysvětluje mladý učitel.
Přes dva roky učil ve státní školce. Pak si v Brně založil školku soukromou. Chlap je podle něj i v mateřince zapotřebí.
"Spousta dětí je z rozvedených rodin. A tak jsou děti zvyklé žít jenom s maminkou. Je dobré, když do výchovy zasáhne i mužský prvek," uvádí Kolář. Připouští však, že prostředí školky bude vždycky patřit paním učitelkám.
"Jistý mateřský prvek, který mají v sobě jen ženy, by měl samozřejmě převládat. Právě k učitelkám si děti chodí pro pochování a se mnou pak dělají blbiny," směje se učitel. Naopak muži jsou podle něj ve výchově dětí tolerantnější a trpělivější.
"Jako ostatní chlapi mám k výchově odlišný přístup a taky vymýšlím trochu jiné aktivity než kolegyně. A to děti baví," uvádí Kolář. Nejraději s dětmi kreslí či řádí na školní zahradě.
Sám s ryze ženským kolektivem učitelek nemá problém. Už ve třídě na střední škole byl mezi samými dívkami.
"To jsem si ještě myslel, že učit nikdy nebudu. A ono to dopadlo úplně jinak," sděluje usměvavý učitel. Podle něj mají muži ve školkách přednost před ženami. "Asi jsme takovým zpestřením, protože nás je málo," domnívá se.
A co vedlo učitele k založení vlastní školky? Nedostatek míst v těch státních. "Moje kamarádky si neustále stěžovaly, že nemohou dostat děti do školky. A tak mě napadlo založit Cipísek," prozradil Kolář.
