Slavíka, pěnkavu, drozda, kosa i kanára v jeho přítomnosti uslyšíte celý rok. Má přehled snad o všech opeřených pěvcích v revíru. "Nejlepší je to v noci, když je úplný klid. Například tlukot slavíka, to je úplný koncert," říká.
Slavík je pořádně těžký, ale někteří dost hudrují
Vždycky prý toužil jeho zpěv napodobit a nebylo to vůbec snadné. Slavík je totiž fenoménem mezi ptačími pěvci. "Má obrovské množství různých trylků a tónů. Ne ale každý. Některý hudruje a neumí moc zpívat. Mám radost, když na jaře přiletí skutečný virtuos," vypráví Oldřich Sedláček.
Technika napodobování ptačího zpěvu je podle něj těžko popsatelná. Má jedinou radu. "Musí se to zkoušet tak dlouho, až to jde." Prozradil však, že důležitá je práce celé pusy. "Zuby, jazyk i sliny musejí spolupracovat," naznačil.
Pak nenápadně našpulil rty a jaro bylo na dosah. Ptačí zpěv zmírnil i mrazivý vítr, co svištěl kolem. Svým uměním už Oldřich Sedláček napálil několik svých kamarádů, dokáže však zmást i samotné ptáky.
Příchod jara očekává Oldřich Sedláček netrpělivě. Bydlí u řeky v blízkosti lesa. Jeho ptačí oblíbenci tu pravidelně vyhledávají svá hnízdiště. "Slavíci přilétnou nejdřív patnáctého dubna, nejpozději však dvaadvacátého, ještě nikdy to nebylo později," ví přesně.
Pozoruje to už přes sedmdesát let. "Dvaadvacátého má narozeniny Lenin a taky moje žena," směje se.
Svůj um, napodobovat zpěv ptáků, získal už v dětství. "Jako malí kluci jsme chodili v noci k vodě, buďto na ryby nebo jen tak. Lehli jsme si do trávy a naslouchali tomu koncertu. A učili jsme se to také," vzpomíná.
Rozezpívat celý les? Žádný problém
Noční výpravy mu zůstaly dodnes. Když slavík zrovna mlčí, rozezpívá ho sám. "Stačí dvakrát pípnout jeho řečí a už se ozývá. Když se s ním chvíli štengruji, pěje za chvíli na celý les," vypráví. Přesně ví, že si ptáci na jaře hájí svá teritoria a domnělého vetřelce nesnesou.
"Jednou mi rozčilený slavík přistál na hlavě, tak se lekl, že byl zase v mžiku pryč," vzpomíná.
Precizní napodobeninou zpěvu ošálil i kamaráda. "Choval jsem kanáry, žádný z nich ale zrovna nezpíval, když známý přišel. Sedl si, poslouchal. Toho beru, povídal najednou, netušil, že jsem místo kanára cvrlikal já," přidal historku Oldřich Sedláček.
