Ústavní soud v Brně (ilustrační snímek)

Ústavní soud v Brně (ilustrační snímek) | foto: Monika Tomášková, MF DNES

S přísedícími se v Brně nemanipulovalo, řekl Ústavní soud. Rozsudky platí

  • 2
Žádná účelová manipulace s přísedícími u Krajského soudu v Brně se nekonala, konstatoval Ústavní soud. Zamítl tak stížnost Zdeňka Smejkala odsouzeného na sedm let za podvod.

Ústavní soud (ÚS) se zabýval konkrétně Smejkalovou kauzou, celkovou praxi krajského soudu zpětně prověřovat nechtěl. V nálezu přesto uvedl, že systém přidělování přísedících nebyl nahodilý ani účelový.

„Nelze dospět k závěru, že by v dané věci rozhodoval senát s nezákonně ustanovenými přísedícími,“ oznámil soudce zpravodaj Jiří Zemánek. Zdůraznil, že se ÚS snažil k věci přistoupit se zdravým rozumem.

Podle stížnosti krajský soud systémově selhal a jeho metoda umožňovala účelové zneužití. Smejkal, potrestaný sedmi lety vězení za podvod, v tom spatřoval porušení zásad spravedlivého procesu (psali jsme zde).

Pokud by se ústavní soudci s námitkami ztotožnili, mohlo by to podle některých interpretací zpochybnit nejen kauzu Smejkala samotného, ale i další brněnské případy.

Do síně dorazilo početné publikum

Čtvrteční nález si proto přišly poslechnout desítky lidí včetně podnikatele Shahrama Abdullaha Zadeha obžalovaného z velkých daňových úniků. Zadehův případ taktéž řeší Krajský soud v Brně (čtěte zde).

Smejkalovou kauzou se krajský soud začal zabývat v roce 2012. Tehdy měl soud u rozvrhu práce jen dva seznamy přísedících pro trestní senáty - jeden, s mnoha desítkami jmen, pro Brno a Jihlavu, druhý pro Zlín.

Od letoška už jsou přísedící rozepsáni přímo do jednotlivých senátů, a to právě kvůli tomu, aby bylo přidělování transparentnější a předvídatelnější.

Rozvrh nesplňoval požadavky, ale nebyl aktem libovůle

Nejvyšší soud ve Smejkalově kauze v minulosti konstatoval, že rozvrh práce pro rok 2012 nesplňoval požadavky zákona o soudech a soudcích, a to právě kvůli absenci transparentních pravidel rozdělování přísedících. Zároveň ale tehdy uvedl, že krajský soud zjevně měl vnitřní systém, ačkoliv nebyl v rozvrhu práce vyjádřen, a že jmenování přísedících nebylo aktem libovůle.

ÚS nedávno při veřejném jednání vyslechl soudkyni Jaroslavu Bartošovou, která řešila Smejkalův případ. Vypověděla, že měla v senátu dlouhodobě asi 15 přísedících, byť jejich jména nebyla ani v rozvrhu práce, ani v jeho příloze, ale jen v interním výkazu.

Podle svých slov se snažila o rovnoměrné vytížení přísedících a řídila je jako tým. Zohledňovala jejich pracovní povinnosti, časové možnosti, osobní a rodinné poměry.

Podle ÚS je zřejmé, že skutečně existovala snaha o rovnoměrné vytěžování přísedících. Bartošová čtvrteční nález přivítala. „Je mi samozřejmě líto, že to muselo dospět až k Ústavnímu soudu,“ konstatovala.