Luboš Klimeš

Luboš Klimeš | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Utekli jsme zubaté, říká mladík, který studoval v italské L’Aquille

  • 1
Malebné historické městečko uprostřed italských hor mělo být domovem deseti brněnských studentů VUT na ročním studijním pobytu. Pondělní zemětřesení však L’Aquillu téměř srovnalo se zemí. Studenty zachránila šťastná náhoda.

Chtěli strávit Velikonoce doma. Osm z nich se proto vydalo už minulý pátek autobusem do České republiky.

Jedním z nich je i třiadvacetiletý student matematického inženýrství Luboš Klimeš. "Měli jsme obrovské štěstí, utekli jsme zubaté z lopaty," vyprávěl s úlevou mladík.

Ve městě byl sedm měsíců

V pondělí ráno už na internetu sledoval, jak město, kde strávil posledních sedm měsíců, leží v troskách. "Nedělal jsem nic jiného, než zvedal telefony a všem opakoval, že jsem v pořádku," říká Klimeš.

Bez zranění vyvázla i jeho spolužačka, která jako jediná na Velikonoce zůstala v L’Aquille. "Vyběhla v noci ven jen v pyžamu a s mobilem v ruce, ale nic se jí nestalo," popsal mladík.

Někteří jeho spolužáci se teď bojí a do Itálie se vůbec nechtějí vracet. Podle něho nejsou zemětřesení v L’Aquille ničím výjimečným a za svůj pobyt jich už studenti několik zažili.

Poprvé loni v listopadu a naposledy minulý týden. Týden před odjezdem dosáhly otřesy v L’Aquille čtyř stupňů Richterovy škály. "Trvalo to jen asi deset nebo patnáct vteřin, ale stejně to nebylo nic příjemného," popisuje Klimeš.

Luboš Klimeš

V té době byl budoucí inženýr zrovna na koleji a cítil, jak věci, které měl na poličce, poskakují. "Mám pokoj ve třetím, nejvyšším patře. Seděl jsem zrovna za stolem, koukal se z okna a pozoroval, jak se protější budova kymácí ze strany na stranu," vypráví třiadvacetiletý mladík.

Minulý týden se ještě nic nestalo, stejně však museli všichni opustit budovy. Kdyby se náhodou otřesy opakovaly. Po silnějším zemětřesení následovaly ještě slabší otřesy v noci. "Někteří spolužáci z toho byli docela špatní, nemohli spát," popisuje Klimeš.

Historické městečko L’Aquilla je podle Klimeše plné starých oprýskaných budov a uzounkých uliček, takže jej ani nepřekvapilo, že je zemětřesení zasáhlo tak ničivě. "Nevíme, jak přesně to vypadá na našich kolejích, ani to, kdy se tam budeme moci vrátit," povzdychl si mladík.

Kromě spousty osobních věcí, učení a oblečení mají studenti ve městě i kamarády, ale nevědí, co se s nimi stalo. "Telefon mám jen na jednoho Itala z recepce fakulty, ale zatím jsem mu nevolal," říká Klimeš.

Kromě přátel se teď studenti obávají i o osud studijního programu. "Nemáme zatím žádné oficiální informace, ale myslím, že reálně hrozí zrušení celé naší stáže," uvažuje Klimeš.