Se stavem soukromého útulku, do kterého se vozí například zatoulaní psi z Ivančic, se nechce smířit Miroslava Brázdová, která sbírá podklady, fotky, videa a svědectví lidí o zdejších podmínkách pro zvířata. Už vznikla i petice, která má přes dva tisíce podpisů.
„Některé psí seniory a handicapované toto zařízení neinzeruje, nenabízí do adopcí či dočasných péčí, jde asi o 24 psů. Útulek má být přechodným místem, nikoli domovem na celý život. Není ale výjimkou, že tu zvířata drží i 13 let. Šedesát koček není nabízeno k osvojení vůbec,“ popisuje iniciátorka petice z Moravan u Brna.
Před třemi lety se rozhodla, že přímětickému útulku pomůže tím, že udělá inzerovaným psům a kočkám bezplatně kvalitní fotografie, aby byli pro zájemce o adopci atraktivnější. Rok fotila a dokonce na opuštěná zvířata z Přímětic uspořádala čtyřikrát sbírku.
Když ovšem chtěla vyfotit zvířata, která v Příměticích žijí delší dobu, narazila na odpor. Posléze zjistila, že problémy jsou i u psů, kteří se k adopci dostali. Útulek nevystavil adopční smlouvu, neposkytl zdravotní záznamy a nepředal očkovací průkaz.
Snažíme se, co nám síly stačí, říká vedoucí útulku
MF DNES získala svědectví hned několika lidí, kteří nestandardní praktiky potvrzují. Popisují nejen to, jak se marně snažili získat z útulku psy, pro které měli vhodné podmínky. Někteří se adopce dočkali, zvířata však byla ve špatném stavu.
Vedoucí útulku a Spolku pro opuštěná a týraná zvířata v Příměticích Lenka Runkasová názory svých kritiků neuznává.
„Většina z nich jsou lidé, na které jsme podávali trestní oznámení za týrání zvířat a teď vystupují jako ochránci. Tyto pomluvy, které trvají už rok, ublížily hodně nám i útulku, ale pořád máme hodně příznivců,“ hájí se Runkasová.
Podotkla, že útulek funguje 25 let a prošlo jím několik tisíc psů. „Nemáme už ani chuť pokračovat. Staráme se o zvířata zadarmo celé roky. Snažíme se, co nám síly stačí, dvanáct hodin denně. Samozřejmě, kdybychom měli peníze, taky bychom si představovali, aby útulek vypadal úplně jinak. Ale zvířata u nás netrpí, děláme pro ně všechno,“ tvrdí.
Když vyšel z boudy, sotva stál, popisuje majitelka psa
Nesouhlasí s tím spolek Zastavme utrpení, který se během šesti let asi dvacetkrát o adopci snažil. Naposledy chtěl získat šest psích sourozenců.
„Pes je bezproblémový, zamluvený, a když má k adopci dojít, najednou to nejde, protože je nemocný nebo by si nezvykl. Psi jsou v děsných podmínkách, ale vedoucí nepřizná, že by strádali, a nechce je vydat,“ přidává se předsedkyně spolku Larisa Zankerová.
Podobně dopadla Adéla Dvorská, která si do svého domku se zahradou na vesnici chtěla odvézt dvanáctiletého Dejla.
Že jsou psi z přímětického útulku v žalostném stavu, potvrzují i další lidé. Třeba majitelka psa Dortíka.
„Rozplakalo mě, v jakých podmínkách zvířata žijí. Když Dortík vyšel z boudy, sotva stál, byl vyhublý, měl vypadanou srst, byl smradlavý a slepý. Bylo mi řečeno, že by žádnou operaci nepřežil,“ popisuje Vlasta Hermanová. Dnes se Dortík těší dobrému zdraví, a dokonce vidí po operaci na dálku na jedno oko.
Kontrola co měsíc, pochybení žádná
V tomto ani dalších případech ale neshledala krajská veterinární správa žádné pochybení. Její ředitel dokonce říká, že jde o jedno z nejsledovanějších zařízení, na které dostávají podnět co měsíc.
„Nikdy nebylo prokázáno porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání ani nikdy nebyly uděleny sankce. Podněty pravidelně prošetřujeme, pravidelně jsou zpochybňováni naši pracovníci, takže se tím zabývaly i nám nadřízené orgány, například ministerstvo zemědělství,“ říká Jaroslav Salava.
Zároveň však upozorňuje na to, že ačkoliv má zařízení na webu několikrát uvedeno „útulek“, ve skutečnosti jde o občanské sdružení fungující na komerční bázi. A jestli nedochází k týrání, je v podstatě to jediné, co mohou veterináři kontrolovat.
„Jestli útulek neplní funkci, to my nemůžeme posuzovat. Co se týče citové stránky, všichni si přejeme, aby se měla zvířata co nejlépe, ale když není opora v zákoně, nemůžeme to po nikom vymáhat,“ dodává. Sice totiž existují určitá doporučení, jak by měl být velký kotec nebo dlouhý řetěz na uvázání, ale zákonem to stanoveno není.
Ivančice do útulku posílají hodné psy. Podmínky neznají
Salava také podotýká, že v Příměticích jsou psi obtížně udatelní, přestárlí. Jenže MF DNES má výpovědi lidí, kterým věk psa nevadil. Psího seniora si přála třeba Dorota Vahalíková s kurzem psychologie chování psů a jedním převychovaným psem z jiného útulku.
Ani pro ni nenašla Runkasová vhodného adepta. Naopak veterinářce, která si však kvůli své profesi nepřeje zveřejnit jméno, se podařilo získat psa žijícího v útulku 11 let. Byl však v hrozném stavu a i přes péči na specializované klinice po dvou měsících zemřel.
Peníze útulek dostává třeba z Ivančic, odkud sem vozí psy. „Posíláme tam hodnější psy, do Brna agresivnější. Osobně jsem se tam podívat nebyl. Přímětickému útulku platíme sazbu za den a psa,“ sdělil stručně starosta Milan Buček (TOP 09).
V případu nezainteresovaný veterinář z Břeclavi Pavel Stehlík podle fotek a videí usuzuje, že v Příměticích nejsou vyhovující podmínky. Pobíhají tam krysy a rozbité kotce zase mohou psy zranit.
„Útulek má sloužit jako přechodné řešení pro umístění zvířat a co nejrychleji se snažit o předání psa či kočky do adopce. Obsah petice velice dobře popisuje, jak má fungovat útulek, a je dobře, že lidé nejsou lhostejní k problémům i ve zvířecí říši,“ uzavřel Stehlík.
Útulky jsou rok od roku plnější, Brno je výjimkouV jihomoravských útulcích končí až o třetinu více psů než před pěti lety. Jedno zvíře přitom znamená náklady i 200 korun denně. „Je to dobou, každý druhý má psa a potom je množí. Množitelům je jedno, kam pes půjde, hlavně že získají peníze z prodeje a potom takové odrostlé, nevychované štěně končí v útulku. Ale problém je i u starší generace, pořídí si štěně, které při špatné výchově končí zpět u nás,“ líčí Věra Ďurníková z útulku ve znojemských Načeraticích. Blanenský útulek zase bojuje s tím, že se na něj stále častěji obrací okolní města a obce. „Pozorujeme sice jen mírný nárůst psů, bohužel jich je stále více starých a nemocných, to je největší problém. Chovatelé si neuvědomují, že pes je závazek na celý jeho život,“ říká jednatel Služeb Blansko Jiří Charvát. Ve Znojmě jde za jednoho psa z městského rozpočtu denně 110 korun, třeba odčervení nebo očkování jsou nákladem navíc. V Brně se náklady šplhají v průměru až na 200 korun. Tady zaznamenávají trend opačný – Brňané živé nechtěné vánoční dárky neodkládají, a v dlouhodobém horizontu počet psů v útulku dokonce mírně klesá. „Je to díky tomu, že se odchytové službě městské policie daří vracet majitelům stále více zvířat již přímo na ulici, a to zejména díky čtečkám čipů, jimiž jsou vybaveny hlídky odchytové služby. Kromě toho nám pomáhají databáze útulků a povědomí o jednotlivých psích útěkářích, které již mají za léta své praxe někteří strážníci i personál útulku. Obecně lze říci, že obratem vracíme vlastníkům okolo 70 procent nalezených psů,“ vysvětluje mluvčí Městské policie Brno Jakub Ghanem. Ostatní města takovou úspěšnost nemají, ale o ztracených zvířatech informují na webových stránkách, v radničních zpravodajích a na sociálních sítích. Blanensko využívá dokonce lokální televizi, Moravský Krumlov na Znojemsku zase o ztracených psech informuje esemeskami. Toho, aby zvíře v útulku pobývalo nejkratší možnou dobu, chtějí v budoucnu docílit v Brně. „Zvažujeme vytvoření mobilní aplikace pro zájemce o zvířata z útulku. Zadali by si do ní požadované parametry, například že by rádi adoptovali fenku střední velikosti a do šesti let věku, a v okamžiku, kdy by se u nás takové zvíře objevilo, aplikace je automaticky upozorní,“ nastínil Ghanem. |
