Erika Bezdíčková, fotografie před Osvětimí.

Erika Bezdíčková, fotografie před Osvětimí. | foto: Archiv Eriky Bezdíčkové.

V Brně vznikne památník obětem holokaustu. Po 65 letech

  • 4
Trvalo pětašedesát let, než se město Brno rozhodlo postavit památník celkem třinácti tisícům brněnských Židů, kteří se nevrátili z nacistických vyhlazovacích táborů.

Zatím tuto etapu historie připomínala jenom deska umístěná na budově základní školy na Merhautově ulici 37, odkud "v letech 1941 – 1942 odvlekli na smrt 9 397 židovských občanů", jak zní pamětní nápis.

"K myšlence postavení památníku všech brněnských židovských obětí mne přivedla účast na pravidelné tryzně za oběti holokaustu v synagoze na Skořepce, kam jsem byl pozván," prozradil iniciátor "řádného" pomníku, náměstek primátora Daniel Rychnovský (KDU-ČSL).

Za Tugendhat vděčíme židům

Barbora Javorová, Roman Onderka a Daniel Rychnovský (uprostřed)"Uvědomil jsem si, že máme dluh, který už dál nesmíme nechat nesplacený. Už proto, že Brno bylo vždycky nejen české a německé, ale i židovské, což dokazují památky nejen v podobě vily Tugendhat, kterou se sice zcela samozřejmě chlubíme, ale u níž zapomínáme, že je rovněž dědictvím po našich židovských spoluobčanech," dodává náměstek.

Vila Tugendhat

Tento týden požádal Daniel Rychnovský oficiálně brněnskou židovskou obec o vyjádření k navrhovanému místu pro postavení památníku, jímž by mohl být park na náměstí 28. října.

"Předseda brněnské židovské obce Pavel Fried soudí, že je to místo sice dobré, ale prostranství velké. A peníze budou stačit jen na památník malý. Bude třeba rozhodnout, co s tím," usmívá se Erika Bezdíčková, která jako mladé děvče prošla nacistickými koncentráky a dnes jezdí se svými vzpomínkami do škol u nás i v zahraničí.

Brno by nemělo zapomínat

Do konce letošního roku by měla skončit i soutěž na podobu památníku, kterou v nejbližší době vypíše a měl by financovat brněnský magistrát. "Právě budeme vybírat členy návrhové komise, která rozběhne soutěž o podobě památníku. Co bude symbolizovat, se musí vymyslet obzvlášť citlivě, protože toto téma je spojeno s velkým utrpením," myslí si náměstek Rychnovský.

O financování pomníku rozhodnou nakonec všechny zainteresované strany včetně židovské obce. "Věřím, že se v Brně najdou i soukromí sponzoři, když jde o takové množství brněnských občanů, kteří se po válce už nevrátili, ale před ní přispěli k povznesení města v architektuře, filozofii, umění i v mnoha dalších odvětvích," věří Erika Bezdíčková.

"Brno se pyšní, že je metropolí na světové úrovni, a já si myslím, že k tomu rozhodně patří nezapomínat," dodává.

"Ani po válce holokaust neskončil..."

Brno se od středověku pyšnilo i tím, že je město velmi tolerantní a vstřícné ke všem svým obyvatelům. Takže se v něm už nesetkáváte s projevy antisemitismu?
S přímými útoky se tady nesetkáváme. Naopak, když máme každoročně v dubnu den, kdy si připomínáme památku šoa (židovské označení holocaustu – pozn. red.) a v synagoze je tryzna, přicházejí na ni nejen oficiální představitelé, ale mnoho lidí zvenčí, kteří se jen dozvěděli, že něco takového pořádáme. Nevím ani o nikom z naší komunity, kdo by měl kvůli svému židovství potíže.

Vy sama, která jste prošla Osvětimí i dalšími koncentráky, kde vám zavraždili skoro celou rodinu, utekla jste z pochodu smrti a vůbec si všechno odnesla dnes nepředstavitelným způsobem, však o rasismu jistě víte své. Chodíte svůj příběh i dnes, ve svých skoro osmdesáti letech, vyprávět do škol?
Ano, zrovna příští týden konečně navštívím španělské gymnázium v Brně-Bystrci, kam mne už několikrát zvali. Ani všechno nemůžu stihnout. Pátého března pak končí v Redutě projekt Národního divadla Brno kolem opery Deník Anny Frankové od Grigorije Frida, v jehož rámci si budu povídat s mladými lidmi, kteří se zde účastnili různých workshopů.