Některé údaje z dějin brněnského Masarykova okruhu byste nenašli v žádné publikaci. Pouze v hlavě Amose Krejčího.
"Byl chodící kronika. Věděl, kdo se třeba v třiapadesátém vysekal v jaké zatáčce," sděluje Jan Juřička, v jehož agentuře Forsage pracoval Krejčí přes deset let až do své smrti.
"Amos snad věděl úplně všechno. Nevím o nikom, kdo by si pamatoval tolik, co on," popisuje účastník mistrovství světa MotoGP Karel Abraham.
Mimořádný přehled a originální styl psaní
I když Krejčí pracoval jako kulisák v Mahenově divadle nebo pomocný dělník ve slévárně, jeho hlavní vášní byl vždy motorismus. Později se pro něj stal i zaměstnáním, v devadesátých letech vedl tiskové středisko Masarykova okruhu a působil na něm až do smrti.
V posledních letech pracoval také v agentuře Forsage, pořádající převážně motokrosové a freestylové akce. "Žil tím, ale pořád tíhl hlavně k silnici," podotýká Juřička.
Krejčího neproslavil pouze jeho mimořádný přehled, ale také originální styl psaní. "Znal jsem ho od svých třinácti a od doby, co jezdím mistrovství světa, jsem se s ním vídal pravidelně ve stejné hospodě v Brně. Byl to jeden z nejlepších novinářů. Mohl jsem mu říct, co si myslím, a on to pak napsal přesně tak, jak to bylo," vypráví Abraham.
Dalším Krejčího poznávacím znamením byl humor. "S jeho jménem se mi vybaví dobrá nálada, vtípky, sranda. Tiskovky s ním vždycky měly šťávu a byly zábavné," vzpomíná známý freestylový jezdec Petr Kuchař.
Bojoval s cukrovkou, v práci ale nepolevil
Výjimečný novinář byl zároveň tak trochu svéráz a samorost. "Nenechal si s ničím poradit. Jednou jsem ho vezl do nemocnice a utekl mi odtamtud. Ale už byl prostě takový," vybavuje si Juřička.
"Dlouho psal na stroji, dodneška ho mám ve skříni. A také obtékal různými papíry, které nechtěl vyhodit. V kanceláři mu to leželo na hromadách, ale asi se v tom vyznal, protože když jsem mu jednou za dva roky udělal nucený pořádek, tak se se mnou tři dny nebavil."
Poslední roky zápolil Krejčí s těžkou cukrovkou, jeho pracovní nasazení ale neopadlo. "Byl to super borec, akorát se možná až přespříliš věnoval své práci. Dělal nepřetržitě, někdy až do rána," říká Abraham.
"Žil jenom sportem, kolikrát přebýval přes noc v kanceláři a psal," přibližuje Juřička. "Vzpomínám na něj jenom v dobrém, měl na všechno úžasnou hlavu. Bude nám všem moc chybět."
Jméno Krejčí ale zřejmě z motorismu úplně nezmizí. "Musíme mu udělat nějaký memoriál," plánuje Juřička.
