Ještě před několika staletími hygiena nebyla nejsilnější stránkou našich předků. "Lidé se koupali jen jednou za čas. Nepříjemný tělesný zápach ve vyšších kruzích překrývali používáním vonných olejů, balzámů a parfémů," popisuje autorka výstavy Ludmila Dufková.
Dámy nosily u pasu zavěšené schránky na vonné byliny, koření či pižmové kuličky s výraznou vůní. Mezi oblíbené ozdoby patřila párátka, lžičky na čištění uší či drbátka ve tvaru ručičky na dlouhé rukojeti ke škrabání na hlavě pod parukou.
Až v průběhu 18. století se podařilo francouzským osvícencům prolomit staleté pověry a vedle pudrů a voňavek prosadit jako prostředek hygieny i obyčejnou vodu. V mobiliářích zámků se od té doby nachází řada předmětů, které sloužily jako hygienické a kosmetické pomůcky.
"Mytí obličeje a rukou se odehrávalo u toaletního stolku, který byl součástí ložnice. Koupání pak v komorách v přenosných vanách nebo kádích. Koupelny se začaly budovat až začátkem 19. století," vysvětluje Ludmila Dufková.
Dlouhou dobu převažovaly pouze záchody suché, v podobě malé úzké komůrky, které bývaly obvykle umístěné na konci zámeckých křídel kvůli nelibému puchu.
"Kromě hygienických předmětů z porcelánu, fajánse, kameniny a skla sloužily našim předkům různé druhy plivátek, cestovních toaletních souprav, nádob na líčidla, vykuřovadel a dalších. Poskytují přesné svědectví o úrovni hygieny své doby," tvrdí autorka expozice.
