Je jen jednou z mnoha, protože současná krize a masivnější propouštění se mnohdy týká právě této věkové skupiny, která je v takové situaci bezradnější než mladší lidé.
Vyprávět o tom, jak je zlé přijít o práci, když už člověk není nejmladší, a jak těžké je sehnat si v tomto věku jinou, může z vlastní zkušenosti. A protože byla hodně otevřená, přála si zveřejnit pouze křestní jméno.
"Pracovala jsem v Brně. Nejprve mi zrušili místo a nabídli jiné, s tím, že to bude jen zástup za mateřskou dovolenou. Mrzelo mne to, protože podle mne jsem dělala práci dobře, věnovala se jí více než ostatní a zaučovala je. Spousta šéfíků se po mých zádech vyšplhala nahoru a pak se z nich stali namistrovaní frajeři a mne hodili přes palubu," posteskla si. Cítí pořád jistou hořkost, i když ve firmě už tři roky nepracuje.
Vzala odstupné a šla
Nakonec už jí jednání jejích nadřízených připadalo tak nedůstojné, že přijala slušné odstupné a odešla. Spousta kolegů a kolegyň dopadla ještě hůře, dostali výpověď.
"Dnes už mám jinou práci, ale musela jsem hodně slevit a s platem jsem šla dokonce o osm tisíc korun dolů. A dost dlouho trvalo, než jsem si ji konečně našla," říká třiapadesátiletá Klára.
"Krátce poté, co jsem zůstala doma, jsem onemocněla. Je pravda, že mne záda bolela už dříve, ale nějak jsem to zvládala. Pak se však přidala psychika a trvalo rok, než jsem se z toho dostala," říká.
"Pak jsem si začala shánět práci. Rozesílala jsem nabídky přes počítač a byla asi na třech pohovorech. Jeden z nich stál opravdu za to. Když jsem vešla do kanceláře, byly tam samé mladé kočeny a první, co řekly, že průměrný věk v jejich společnosti je dvaatřicet let. V duchu jsem se zděsila, že je mi skoro o dvacet víc, ale byla jsem odhodlaná bojovat," říká Klára.
Když se čtrnáct dní nikdo neozval a všimla si, že společnost místo nabízí dál, zavolala tam. "Řekli mi, že testy dopadly fantasticky, ale nebyla jsem vybraná. Nenechala jsem se odbýt, až mi prozradili, že mne nevezmou kvůli mému věku. V tu chvíli jsem si připadala jako malomocná. Napadlo mne, že se vrátím do bývalé firmy a budu tam dělat cokoliv," vzpomíná.
Hledala však dál. "Viděla jsem v novinách inzerát, říkala jsem si, to je blbost, tam mne určitě nevezmou. A oni se mnou hned na první schůzce sepsali smlouvu. Není to ideální, už několikrát jsem chtěla odejít, ale mám práci, a kde bych našla jinou," přiznává.
"Spolužák z gymplu dělal vedoucího v bance. Jel na školení do Anglie s tím, že získá ještě lepší pozici. Když se vrátil, měl už to místo někdo jiný. Strašně těžko to nesl, byl na své postavení hrdý, byl pan někdo. Byl na tom tak špatně, že chodíval za mnou brečet," dodává Klára.
Jak Firmy na jižní Moravě řeší věk lidíFirmy, které nyní nemusejí dávat alespoň několika lidem výpověď, jsou spíše výjimkou. Přiznávají, že nemohou brát příliš ohledy na to, kolik let je propouštěným lidem. |