„Byl to pro mě klíčový rok a jsem rád, jak dopadl. Pořád jsem hrál a bylo to lepší a lepší, moje výkony gradovaly,“ pochvaluje si momentálně nejúspěšnější z brněnských odchovanců, kteří zamířili do zahraničí.
Uplynulý měsíc relaxoval doma i v Dubaji, o víkendu pak v Bruselu zahájí druhý díl své belgické mise.
Těšíte se, nebo byste si dovolenou ještě prodloužil?
Už jsem přes měsíc doma, takže se celkem těším na ten rytmus tréninků. Už jsem si odpočinul a fotbal mi docela chybí.
Jak se vlastně ohlížíte za minulou sezonou? Po trápení ve Fiorentině vás vystřelila nahoru.
To určitě. Mezi dospělými jsem toho ještě moc nenahrál, vlastně jen sezonu v Brně, v Itálii jsem pak nehrál vůbec. Takže si myslím, že toto pro mě byl klíčový rok. A jsem rád, jak dopadl.
Jak zpětně hodnotíte dva roky v Itálii, kde jste nehrál? Dalo vám to něco, nebo to byl ztracený čas?
Určitě mi to pomohlo po životní stránce. Když jsem pak přišel do Anderlechtu, tak už jsem byl otrkaný a věděl jsem, jak se adaptovat. A myslím, že mi to prospělo i fotbalově, i když jsem tam samozřejmě i nějaký čas ztratil. Ale i když jsem nic neodehrál, tak tréninky s prvním týmem mi něco daly a v Anderlechtu mi to pomohlo. Takže to hodnotím pozitivně.
Je belgická liga, kterou nyní hrajete, výš než česká?
Určitě ano. V rychlosti, technice i vybavenosti hráčů je to někde jinde než česká liga.
Jaké pro vás byly začátky v Anderlechtu? Vzpomínám si, že vaše premiéra v předkole Ligy mistrů proti Lyonu nebyla ideální...
Venku jsme prohráli 0:5, tam jsem ještě nehrál, odvetu doma jsme pak prohráli 1:3 a já jsem bohužel na první gól trošku namazal. Nebylo to příjemné, před fanoušky jsem se nepředvedl pěkně. Ale stejně jsem pak nastupoval v každém zápase.
Místo v základu tedy máte jisté?
Na dvě místa uprostřed obrany jsou tam čtyři hráči, takže to bude boj. Začíná nová sezona a všichni na tom asi budeme stejně. V minulém ročníku jsem odehrál všechno, ale když bude mít někdo lepší formu než já, tak asi bude hrát on. Takže uvidíme v přípravě.
Jak vlastně funguje klub jako Anderlecht? Jak byste ho porovnal s Fiorentinou a Brnem?
Fiorentina je přece jen o něco výš než Anderlecht, ale ten je v belgické lize top. Zázemí i všechno ostatní jsou na vysoké úrovni a myslím, že se může srovnávat i s týmy bundesligy. Já jsem v něm maximálně spokojený. Teď ještě budou stavět nový stadion nebo aspoň zvyšovat kapacitu, aby mohlo chodit 35 tisíc diváků. Fotbalem to tam hodně žije.
V klubu jste byli čtyři Češi. Trávili jste spolu hodně času?
Byl jsem hlavně s Lukášem Marečkem, protože Dan Zítka s Honzou Polákem tam mají rodiny. Když jsme s Lukášem byli sami bez přítelkyň, tak jsme spolu chodili na večeře a trávili jsme spolu hodně času.
Jak se dorozumíváte?
Naštěstí tam všichni mezi sebou mluví anglicky, takže mě nikdo nenutil mluvit jejich jazykem. Ze začátku jsem mluvil italsky, teď už se snažím anglicky.
Trvalo vám ze začátku nabrat herní jistotu, když jste ve Fiorentině vůbec nenastupoval?
První tři čtyři zápasy jsem cítil, že to nebylo úplně ono, ale trenér mě naštěstí podržel, a i když jsem zavinil nějaké góly, tak mě ze sestavy nevyndal. Pořád jsem hrál a bylo to lepší a lepší. Moje výkony gradovaly, takže jsem se v sestavě udržel.
Jak pak vypadaly oslavy belgického titulu?
Po zápase v Brugách jsme přijeli do Bruselu, kde bylo nachystáno velké pódium na parkovišti, na kterém bylo deset nebo patnáct tisíc fanoušků a vypukly oslavy. Byla tam velká obrazovka, ohňostroj. Potom jsme ještě měli nějaké oficiální večeře a týmové akce a pak to každý táhl individuálně.
Po klubové sezoně jste se ještě s reprezentací zúčastnil turné v USA. Byla pro vás pozvánka příjemným překvapením?
Určitě, do reprezentace se nedostane každý, i když snem každého fotbalisty je zahrát si za národní tým. Mně se to splnilo, i když mi to s tím Tureckem moc nevyšlo. Ale splnil se mi sen, zahrál jsem si proti výbornému soupeři, takže jsem za to rád.
Je reprezentační úroveň o hodně výš než ta belgická?
Určitě, Turecko podle mě patří k jedněm z nejlepších týmů na světě, což prokázalo i v tom zápase, kde nám skoro nepůjčili balon. Určitě musím ještě trénovat a makat, abych se takové špičce vyrovnal.
Jak vidíte svou reprezentační budoucnost? Naznačil vám něco trenér?
O tom jsme se nebavili. Pro mě je teď důležité, abych hrál v Anderlechtu a postoupili jsme do Ligy mistrů. Když přijde pozvánka, tak přijde, určitě budu rád, ale nijak se k tomu neupínám. My máme ještě dobře rozjetou jednadvacítku, takže doufám, že postoupíme na mistrovství Evropy. Beru to v klídečku.
Jaké máte o své kariéře představy do budoucna?
Ještě bych chtěl nějaké dva tři roky hrát v Anderlechtu a pak se uvidí. Když dostanu nějakou nabídku, tak ji třeba zvážím, ale teď bych ještě chtěl zůstat v Anderlechtu.
Máte nějakou vysněnou zemi?
Jeden sen byl hrát v zahraničí a ten se mi díky Anderlechtu splnil, je to kvalitní klub s dobrým jménem. A jinak můžu mluvit o Anglii nebo Německu, tam by asi rád hrál každý.
