"K památníku se místní postavili lidsky. Nikdy se u nás nezvedl jediný protestní hlas. Obyvatelé to vnímají jako vzpomínku na obyčejné lidi, kteří zemřeli kvůli válce. Žádnou politiku jsme do toho nemíchali," řekla například místostarostka Lužic na Hodonínsku Jana Ambrožová.
Tam památník postavili v roce 1945 a přidali na něj i desku se jmény padlých v 1. světové válce.
"Pietní akty k výročí osvobození dodržujeme dodnes. Nic na tom nezměnil osmašedesátý rok ani osmdesátý devátý," podotkla.
V Lanžhotě si na památník zvykli
Podobně na památník rudoarmějce v životní velikosti nahlížejí v Lanžhotě na Břeclavsku. Tam socha se samopalem a dalekohledem v ruce stojí přímo před základní školou. Lidem nevadí.
"Zvykli si na ni. Myslím, že jim je jedno, jestli tam stojí, nebo ne," říká tamní starosta František Hrnčíř. I tady se u památníku lidé každoročně scházejí. "Vždy 11. dubna, na výročí osvobození. Představitelé obce přinesou kytici. Bez velkých oficialit, jen jako vzpomínku," popsal starosta.
Větší shromáždění nehybný voják zažívá na kulatá výročí. Těchto vzpomínkových akcí se účastní dokonce i ruský konzul. "Loni konzulát přispěl na opravu okolí kolem sochy," uvedl Hrnčíř.
Ve Znojmě rudoarmějce nechtěli. Neuspěli
Jinak je to ale ve Znojmě. Místním lidem se nelíbí, že socha stojí na Mariánském náměstí. Proto je postava rudoarmějce, který připomíná vítězství nad fašismem, předmětem nekonečných diskusí.
Bronzovou sochu chtěli obyvatelé odstranit již v roce 1968 jako reakci na okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy. Neuspěli.
Přemístit sochu se ale podařilo v Břeclavi. Důvody však byly jiné než politické. "Hlavním důvodem k přemístění byla přestavba kostela. Socha při ní zavazela. Tak se nakonec dostala na současné místo," vysvětlila Zdeňka Baková z odboru kultury břeclavské radnice.
Rudoarmějec, který se dívá do dáli, se tak z náměstí přemístil do zdejšího parku. Tam stojí už více než deset let.
