Ladislav Dobrovský, majitel největšího soukromého chovu starokladrubských koní na světě, tady vskutku naplňuje svůj romantický sen.
Pod tíhou nekonečné práce a hypotéky však stojí nohama na zemi velmi pevně. "Starokladrubské koně chováme jako první soukromý chov už od roku 1986," popisuje majitel hřebčína.
"Původně jsme měli farmu ve Vracově, od roku 2005 jsme začali stavět na zelené louce tento hřebčín. Máme v průměru sedmdesát koní, všechny starokladrubské, pět plemenných hřebců, čtyřiadvacet plemenných kobyl a dorost," říká Dobrovský.
Starokladrubský kůň je aristokrat mezi galakaroseriéry neboli kočárovými koňmi. S jeho charakteristickým ladným krokem, který budí dojem, jako by se kůň ani nedotýkal země, se setkal snad každý. Přinejmenším ve filmu.
Mezník v historii jeho chovu je dílem císaře Rudolfa II., který v roce 1579 založil hřebčín v Kladrubech. V současné době se starokladrubští koně chovají v národních hřebčínech Kladruby a Slatiňany, v Kladrubech bílí a ve Slatiňanech černí.
Ladislav Dobrovský chová koně v obou barvách a bez zaváhání vypočítává superlativy, kterými se starokladrubák vyznačuje.
"Má nenapodobitelný chod, vysokou akci předních nohou. Je to charakterově vynikající plemeno, vyšlechtěné pro kočárovou službu," vysvětluje chovatel.
Dnes se používají hlavně na vozatajské soutěže, vlastní je třeba královský dvůr v Dánsku a Švédsku, královská policie ve Švédsku. "A hodně si je už pořizuje i česká policie. Je určený pro jednospřeží až čtyřspřeží a taky jako drezurní kůň pod sedlo," popisuje Ladislav Dobrovský.
"Tito koně jsou velmi vzácní a ohrožení, na celém světě je jich 1 200 až 1 500 kusů. Oproti mnoha jiným plemenům, která se dnes prodávají za babku, jsou hodně drazí."
Na třicetihektarovém pozemku mezi Vacenovicemi a Vracovem buduje hřebčín s veškerým zázemím včetně domu pro bydlení už čtvrtý rok. S pomocí manželky a syna, bez dotací, sponzorů či podpůrných obchodních aktivit.
"Rodíme patnáct až dvacet hříbat ročně, ty odchováváme, prodáváme hříbata nebo koně po výcviku," popisuje Dobrovský. Vše svépomocí. "A ze svého a samozřejmě ještě zbývá spousta práce," dodává chovatel.
Pracovní den na farmě začíná pro rodinu v sedm hodin ráno, ovšem v létě už v pět hodin. "Chodí sem jeden rajťák, který od devíti hodin začíná trénink a šest až sedm koní trénuje pod sedlem, odpoledne pak se synem dělají zápřahy. Každý pracující kůň, hlavně hřebci, se musí denně aspoň dvacet minut vylonžovat (proběhnout na drezurním laně, pozn. redakce). Za normálních okolností se to stíhá, teď nám to trochu nabouraly chřipky a svátky," popisuje Ladislav Dobrovský.
Od čtyř pak začíná odpolední krmení. "Teď v zimě jdou koně kolem šesté domů, od prvního května jsou ale prakticky čtyřiadvacet hodin venku. A to trvá až do října."
Vášní Ladislava Dobrovského je genetika starokladrubských koní. Bez zaváhání popisuje jednotlivé linie chovů s názvy, které pro laika znějí poeticky.
Sacramoso, Solo, Romke či Siglavi Pakra. A také Generale, Generalissimus nebo Rudolfo. Dobrovský zdůrazňuje, že vedle práce s genetickými liniemi garantuje zájemcům o jeho koně i takzvanou zkoušku na charakter.
