Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Ve vile Stiassny přežila žena vojáky, po válce její rodinu vyhnal starosta Brna

  16:46aktualizováno  16:46
Po více než šedesáti letech se do vily textilního průmyslníka Stiassného přišla podívat i její dávná obyvatelka. Dcera rodinného zahradníka Marie Straková tady jako blízká přítelkyně dcery Stiassneho Zuzany strávila své dětství i dospívání.

Marie Straková, dcera bývalého zahradníka v brněnské vile Stiassny | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Nastěhovala se do vily hned po jejím dostavění v roce 1929, přečkala zde střídání německých, rakouských i ruských vojáků. Aby ji nakonec z vily vykázal Čech, tehdejší brněnský starosta.

Její příběh začíná za kruté zimy v roce 1929, kdy dělníci vilu dostavěli. "Začali jsme celý dům hned roztápět. Bylo tehdy i třicet stupňů pod nulou, a mrazem praskaly stromy," vzpomíná dnes čtyřiaosmdesátiletá Marie Straková na první dny ve vile.

S rodiči a starší sestrou se nastěhovali do malého domku naproti vchodu do domu. Albert Stiassny s ženou Hermínou, zvanou Mici a dcerou, které se říkalo Suzi, se přistěhovali na jaře.

Vzpomínky Marie Strakové na téměř deset let jejich soužití jsou šťastné, plné her se sestrou a Suzi a vlídného zacházení jejich rodičů. "Hned jak Suzi přišla ze školy, mi volala telefonem, že už všechno umí a že jdeme na třesně. Pořád jsme lezly po stromech, jezdily na kole, nebo hrály na schovávanou. S panenkami jsme si nehrály vůbec," kroutí hlavou svižná paní.

Rodina Stiassny byla velmi sportovně založená a tak vyrůstaly i dcery zahradníka. U venkovního bazénu visely kruhy a hrazda, v suterénu vily byla tělocvična. U vchodu do zahrady byli ustájení čtyři koně, rodina také jezdila často lyžovat. A právě na lyžařském zájezdu v Alpách se Stiassny dozvěděli, že se na ně řítí válka. Psal se rok 1938.

"Sotva se vrátili do Brna, druhý den zas nabalili a odjeli. Nevěděli jsme, jestli se ještě uvidíme. Suzi pak psala z Londýna, že tam bydlí na internátě, že je tam i dcera Jana Bati. Pak před bombardováním Londýna se nalodili do Ameriky," vzpomíná Marie Straková. Tehdy jí bylo třináct a do vily přišli vojáci.

Po českých vojácích přišlo Gestapo, vila se otevřela nacistickým prominentům. "Vzpomínám na Emanuela Moravce (ministr školství za protektorátu) jak na nás z oken hostinského pokoje volá: Bude válka, odvezte všechno, co můžete," vypráví Straková.

Ale rodina zůstala. V koutku zahrady měli kozy, slepice i králíky. A taky vlčáky, kteří zvednutou pravačku vnímali jako povel k útoku na hajlujícího vojáka.

"Tatínek uměl německy, tak se s nimi domluvil. Pořád ho ale vyslýchali, těžce to nesl. V roce 1943 zemřel," smutně vzpomíná Straková na muže, jenž se učil zahradníkem i v Rakousku u rodiny Rothschildů či na zámku v Černé Hoře.

Německé vojáky vystřídali vlídní rakouští, kteří rodině nosili novinky z fronty. Rok 1945 však přivál do Brna ruské kozáky. "Na Hlinkách bylo v té době spousta vinných sklepů, takže přišli nahoru úplně opilí. Zabili naše slepice. Museli jsme jim je uvařit a každé jídlo před nimi ochutnávat, jestli není otrávené," popisuje Straková dobu, kdy jí bylo dvacet let.

Před ruskými vojáky, kteří na svém tažení znásilňovali ženy, nakonec musela utéct ke strýci do Úrazové nemocnice. Rusové s bodáky ze stěn vily strhali nejen všechny obrazy Hitlera, ale i vzácné gobelíny a poničili zařízení domu.

A když už byli všichni pryč, ozvalo se zaklepání a za dveřmi stál brněnský starosta Vladimír Matula. "Do týdne budete pryč, říká. Němci vás tady nechali, tak tady teď nemůžete zůstat. My přitom chodili do českých škol, mluvili česky. Řekla jsem mu přímo, Němci nás tady nechali bydlet a Čech nás hned vyhodí na ulici," líčí Straková.

Ale jít museli. S matkou a sestrou se usadili v domku Komíně, Marie Straková vystudovala a stala se učitelkou.

Se Zuzanou Stiassny, která bydlela s rodinou v Kalifornii, si psala až do roku 1990. "Taky vzpomínám na švestkové knedlíky a občas děláme i bramborové placky. Ale tak dobré jako tenkrát nejsou," stojí v posledním jejím dopise z Ameriky. A Marie Straková si zase dodnes pamatuje telefonní číslo do vily: 14004.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ukázka paraglidingu.
Na mistrovství Evropy v paraglidingu u Břeclavi se zabil závodník

Jihomoravští policisté spolu s pracovníky Ústavu pro zkoumání leteckých nehod vyšetřují tragickou nehodu, ke které došlo při Mistrovství Evropy v motorovém...  celý článek

Kamion neprojel pod mostem ve Fanderlíkově ulici v Žabovřeskách.
Kamion se zasekl pod mostem. Řidič musel vypustit zadní kola

Řidič nákladního automobilu, který projížděl brněnskými Žabovřesky, si ve středu odpoledne zkomplikoval cestu. Neodhadl výšku mostu. Podle přihlížejících pod...  celý článek

Someliérka Kateřina Kostrhounová nejen rozumí vínu, ale taky dovede netradičně...
Hosté občas nevěřícně koukají, jak můžu rozumět vínu, líčí someliérka

Umí rozeznat mnoho vín a na soutěžích směle konkuruje mužům. I tím, že klidně usekne hrdlo sektu lahvičkou od parfému. Přesto se someliérka Kateřina...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.