Zpráva, že galerie ve Veselé ulici končí, působila jako blesk z čistého nebe. Nejdřív to vypadalo, že kurátorka Ilona Víchová-Czakó ani neotevře nainstalovanou Valentovu výstavu. Ta sice nakonec proběhla, ale jen ve zkráceném termínu.
Místo galerie bude v brzké době banka. A nejde proti tomu říct ani popel - galerie byla soukromá, navíc v pronajatém prostoru. Světu vládne ekonomická krize, a i když všichni odborníci na trh s uměním tvrdí, že investovat do obrazů se v dnešní době vyplatí, provozovat galerii asi už méně.
I přesto: s koncem Galerie Brno zmizela z Brna po šesti letech výrazná instituce prezentující současné umění, která ke každé výstavě zpočátku vydávala vydařené katalogy, později už "jen" barevné dvojlisty. I ty ale byly výstižné a reprezentativní.
Srdeční záležitost Galerii Brno založil na konci roku 2003 podnikatel Miroslav Lekeš, který mimo jiné stojí i za Wannieck Gallery. Podobně, jako je na Vaňkovce kurátorskou a sběratelskou autoritou Richard Adam, potřeboval před lety Lekeš kurátorské vedení i do Galerie Brno.
A našel Ilonu Víchovou-Czakó, která galerii vtiskla svůj pohled soustředěný nejenom na současné mladé umělce a jejího oblíbeného Dalibora Chatrného, ale zaměřila se i na představení několika emigrantů-výtvarníků, jejichž dílo u nás téměř nikdo neznal.
Ostatně posledně vystavený Jiří Valenta patří právě do této skupiny. "Jeho tvorba je v podstatě vrcholem toho, co jsem měla možnost v galerii ukázat. Chápu to i symbolicky - koho jiného než Valentu, který ve své tvorbě směřoval k prázdnu, univerzu a absolutnu, bych měla vystavovat úplně nakonec?" ptá se kurátorka.
Kromě něj v Galerii Brno uspořádala retrospektivu Antonína Málka rekapitulující jeho díla od šedesátých let po současnost a vystavila subtilní kresby Jiřího Nečase. Mimo jmen emigrantů se však soustředila i na velká jména (galerie začínala výstavou Jiřího Davida) a na diplomanty FaVU, kteří zde každý rok prezentovali své absolventské práce.
Což je podobně záslužný krok jako už zmíněné vydávání katalogů. Ty si prosadila Ilona Víchová-Czakó hned na začátku v souvislosti s plánovanou výstavou Dalibora Chatrného.
"O Chatrném jsem psala disertační práci, on je moje srdeční záležitost, i proto jsem prezentací Chatrného díla chtěla provoz galerie zahájit a vydat mu při té příležitosti monografii. Což se ovšem časově nedalo zvládnout, proto jsme galerii otevřeli v roce 2003 Davidem a výstavu Dalibora Chatrného včetně monografie jsme realizovali o půl roku později," popisuje Víchová.
Tradice vydávání katalogů tak začala docela nenápadně. A zatímco třeba ve Wannieck Gallery dostane návštěvník do ruky stěží komentář "vyjetý" z kopírky, v Galerii Brno byla výprava na výstavu vskutku důstojná. Někteří umělci vytvářeli svá díla přímo na míru prostoru - ať už šlo o Chatrného převedení topologických kreseb do prostorových molitanových objektů, či třeba Kinterův objekt Duch svatý otevřený.
Soukromá galerie postavená na jedné straně na sběratelském záměru podnikatele a na nadšení odborné kurátorky na straně druhé, musí mít nutně třecí plochy. Problém Galerie Brno není ani tak v tom, jak rychle Miroslav Lekeš ukončil její provoz.
Ostatně měli bychom být vděční alespoň za těch šest let. Vidět Pěchoučka, Soukupa, Načeradského, Černického či Kinteru v důstojných prostorách soukromé galerie v centru Brna a ještě k nim dostat poučené kurátorské slovo v katalogu není úplně zvykem, ač by být mělo.
Sbírka Galerie Brno Otazníkem zůstává sbírka a její budoucnost. Paralelně s výstavní činností se totiž galerie zaměřovala na budování umělecké sbírky a za šest let existence nashromáždila prostřednictvím své kurátorky vskutku zajímavou kolekci. Její majitel ji samozřejmě může dál rozšiřovat anebo naopak rozprodat po kusech a nikdo s tím nic nenadělá, to už je zákon trhu.
Přesto bych se přimlouvala, třeba v rámci výtvarného nekrologu za Galerii Brno, aby ji před tím ještě jako celek vystavil. Třeba ve Wannieck Gallery.
