Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vinařství roku Sonberk se prodralo na špičku, chce v ní vydržet sto let

  17:57aktualizováno  17:57
Firma Sonberk z Popic na Břeclavsku se stala Vinařstvím roku 2013. Před deseti roky přitom začínalo ve čtyřech lidech, mezi kterými byla i současná marketingová a obchodní ředitelka Vladimíra Mrázová.

Ředitelka vinařství Sonberk Vladimíra Mrázová. Firma z Popic na Břeclavsku se na začátku dubna stala Vinařstvím roku 2013. | foto: Jiří Salik Sláma, MAFRA

Architekt Josef Pleskot si vybral ideální místo. Mezi vinohrady, s výhledem na Pálavu, usadil moderní stavbu, kde sídlí už pět let vinařství Sonberk. To před čtrnácti dny získalo cenu Vinařství roku 2013.

"Teď je na nás, abychom naše vinařství udrželi na špičkové úrovni dalších sto let," říká marketingová ředitelka Vladimíra Mrázová.

Překvapilo mě, že jste cenu nedostali už dřív, o Sonberku je poměrně hodně slyšet.
Loni jsme byli také ve finále, ale získat cenu, i když jsme patřili mezi favority, by bylo složité, protože člen firmy, Tibor Nyitray, se stal v té době prezidentem Svazu vinařů ČR. Letos jsme tušili, že by to mohlo vyjít. Říkali jsme si: Jsme na trhu deset let, pět let na tomto místě, děláme svoji práci dobře… Proto jsme se připravili a jsme rádi, že jsme uspěli. Konkurence byla velká.

Vinařství Sonberk

Za co se vlastně cena vinařství roku dostává?
Je to ohodnocení kompletní práce vinařství. Jaké má vinohrady, jak se k nim chová, jaká je filozofie vinařství, marketing. Hodnotí se technologie, kvalita vína, originalita vinařství. A pak teprve marketing, vinařská turistika a ocenění ze soutěží, které jsou podporovány vinařským fondem, světové soutěže…

Co vám ten úspěch přinese?
Je to poděkování našim klientům, potom samozřejmě pět minut slávy, kterou si můžeme užít. (smích) Přinese to nové zájemce o víno, přijedou se na nás podívat. Teď nás ale čeká celý rok, kdy budeme muset vítězství obhájit. Ukázat, že na to máme.

Bude teď víno Sonberku dražší?
Nebude. Máme cenovou politiku, která je tu zavedena už několik let.

Jaké jsou teď vaše ambice?
Relativně jednoduché. Jsme rádi, že se nám podařilo za těch deset let dosáhnout téměř všech předsevzetí, jak by mělo špičkové vinařství vypadat. Teď to jen dalších sto let udržet. Je to těžká věc. A ten vlak nepojede sám, ledaže by jel dolů, ale to by byl průšvih. Tak ho budeme muset trochu tlačit a popošťuchovat. Obrovská výhoda je, že máme mladé vinohrady. A ty budou stárnout, zakořeňovat hlouběji do půdy, vína tím budou ještě zajímavější. A máme mladý dům, ten bude taky stářím krásnět. Sonberk je tu na sto nebo dvě stě let, jednou vše nastavíte, a dlouhé roky se posiluje značka tím, že jste pořád stejní, stejně dobří.

Láká vás uspět se značkou Sonberk na zahraničním trhu?
Určitě. Už teď vyvážíme několik palet vína do Japonska, Ameriky, Švédska. Zájemci jsou. Je to jen malý vývoz, malé procento, protože většinu toho, co vyrobíme, vypije poučený český zákazník, za což jsme moc rádi. Nicméně to, co tady děláme, je v určité kategorii srovnatelné se světem. Byli bychom rádi, kdyby se povedlo vyvézt kolem patnácti procent produkce. Je to otázka času, dávám tomu pět let.

Sonberk má promyšlený marketing. To zdejší vinařství ještě úplně neumějí. Jak se vám to podařilo? Kdo byl na začátku s nápadem, směrem?
Na začátku jsme v roce 2003 byli čtyři, když jsme zakládali značku. Dva majitelé, technolog a já. Já měla na starost marketingovou a obchodní koncepci. Vše jsme schvalovali společně, ale měla jsem v namýšlení volnou ruku.

Vladimíra Mrázová

Obchodní a marketingová ředitelka vinařství Sonberk Popice.

Vystudovala Vysokou školu zemědělskou (agronomickou fakultu) v Brně a (zahradnickou fakultu) v Lednici.

Má české i zahraniční degustátorské zkoušky.

dvě děti. Ráda cestuje, lyžuje, bruslí, poslouchá hudbu a sleduje výtvarné umění.

Sonberk má své osobnosti, na etiketách se objevuje informace, že toto víno rád pije třeba Michal Viewegh… Toto byla jedna z vašich strategií?
V roce 2005 jsme si se sklepmistrem říkali: Zase je nový ročník, budeme psát etikety o víně… Máme nastavený systém několika odrůd, které se sem hodí a které chceme dělat, navždy. Odrůdy mají určitý charakter. Znali jsme pár lidí, kteří nás mají rádi a ve svých oborech něco dokázali. A tak jsem nabalila bedýnku vína a oni si vybrali, které jim nejvíce chutná, a napsali o nich krásná slova či písně, které si lze přečíst na visačce každého vína…

Koho jste tehdy oslovili?
V roce 2005 to byl třeba Jan Hřebejk, Michal Viewegh, Stanislav Bernard. Postupně přibyli lidé z různých oborů, spisovatel, sklář, grafik. Liběna Rochová, Marek Eben, který sem jezdí pravidelně své ženě kupovat tramín. On má rád veltlíny, ty si nakupuje v Rakousku. A tento rok přibude dalších pět krásných lidí. Mezi nimi profesor Pirk, šéf Ikemu, který sem přijel na kole, nebo David Koller, který má tady přes kopec vinice, vyměňujeme si rozkvašené mošty. Dalšími jsou pan Jaromír Hanzlík, výtvarník Jiří David anebo sympatický Ondřej Hejma.

A co místní konzumenti vína? I ty si hýčkáte?
Byli jsme vždycky otevření všem. Domácí nás mají rádi, to nás těší.

Vína Sonberku přitom nepatří k nejlevnějším.
Máme dvě řady vín. Je pravda, že s tou vyšší, s takzvaným Velkým Sonberkem, patříme k nejdražším na trhu, ale podle výsledků ve světě k nejlepším v Evropě a cenově zcela srovnatelným. Dokážou zrát na lahvi 6 a více let. Řada Stříbrný Sonberk, což je klasické moravské víno, je lepší cenový střed kolem 200 korun. Velký Sonberk koupíte od 320 do 1 977 korun za lahev. Máme několik druhů vín v archivu, ta jsou na prodej jen po kusech.

I toto je taktika?
Co je ve víně, je i v jeho ceně, to je jednoduché. Věřím, že poměr kvalita & cena je v pořádku. Stříbrné Sonberky, některé šarže, máme prodané, ještě než jdou na trh.

Vinařství teď často zařazují k nabídce vín také třeba wellness. Co na to říkáte? Patří to k tomu? Budou někdy i na Sonberku lázně?
Vinařství, jako každý obor, je pyramida. Střed je dobré vinařství, které si dělá svoje dobré víno. A protože nemá tendenci dojít úplně na vrchol, což je dost složité a drahé, přidá si k nabídce třeba wellness. Vinařská turistika je tady totiž téměř ideální. Je to logické a je to fajn. My s takovými vinaři spolupracujeme. Sonberk je zaměřený na nejvyšší vinařskou kvalitu moravského vinařství. Ostatní služby využíváme z okolí. Je tady spousta možností, plno akcí. Lidé si vezmou večer taxíky a jedou třeba do Café Fara v Klentnici nebo do Galerie Závodný v Mikulově či ochutnat vína do vedlejšího vinařství, se kterým se domluvíme.

Žádná rivalita?
Rivalita ne, spíš mě mrzí některé nepravdivé řeči, zejména když dotyčný dobře ví, že pouští na svět lži. Ale to je asi ve všech oborech.

Mají červená vína šanci na Moravě dosáhnout světových kvalit?
Abychom dodrželi tu nejvyšší kvalitu, děláme z jednoho hektaru na nejprudší části vinohradu merlot. Je z přísně redukované sklizně, celý rok se staráme ručně a velmi šetrně. Na českém trhu jsme jedním ze dvou vinařství s nejlepším merlotem, včetně dovozových.

Je těžké udělat tady kvalitní červené víno?
Je to práce. Na druhou stranu, jak říká kolega z vedlejšího vinařství, za deset let se zvedla průměrná teplota v této oblasti o stupeň Celsia. Hrozny na červené víno se dají dobře dopěstovat, vinaři mají kvalitní technologie, někteří na to mají i vhodné polohy vinic, třeba na Kounicku, Velkopavlovicku, v části Znojemska, Mikulovska. A dělají to až tak dobře, že náš obchodník z Ameriky se vrací s tím, že vezme dvě třetiny červeného z Moravy, protože je svěží, přitom nemá vysoké kyseliny. Pijí ho lidé, kterým se omrzela hutná chilská nebo španělská vína.

V Česku se podle statistik vypije kolem 19 litrů vína na osobu, v Rakousku je to zhruba 33 litrů. Doženeme někdy sousedy?
Fandím mladé generaci. Myslím, že do pěti let přijdeme na to, jak udělat marketing světového formátu, máme to na dosah ruky, vyrábíme, jak někdo řekl, nejlepší přírodně sladká vína na světě nebo vynikající růžová. Ale musíme to vymyslet. Do patnácti let můžeme mít třicet litrů vína na osobu. Doufám, že mladí česká a moravská vína pít budou.

A co říkáte na to, že víno je nejlevnější a nejdostupnější alkohol u nás? Jaký je váš názor na sudová vína? Měl by se jejich prodej regulovat? Teď si sudovku koupíte třeba v trafice nebo drogerii.
Rozhodně by se prodej sudových vín měl regulovat. Hlavně kvůli importům. Není to strach z konkurence, ale opravdu obavy o zdraví lidí. Na jedné straně víno kupujeme podle svých finančních možností a také podle toho, co máme rádi. Na druhé straně u sudových vín bez jakékoliv certifikace neznáte ani kvalitu ani původ, nevíte, co pijete. Kontroly ukazují, že jsou zde černé dovozy v obrovském měřítku, a na denním pořádku je šizení spotřebitele uváděním nesprávného názvu a původu vína, o kvalitě nemluvě. Už když jsem se živila v oboru, asi pět let před Sonberkem, vyvolali jsme iniciativu regulace prodejců, chtěli jsme certifikovat živnost vinotékaře. To se doteď nepovedlo. Možná teď je ta správná doba. Věřím, že se zákazník začne více ptát, co pije.

Máte nádherné vinohrady. Dá se víno z takových hroznů pokazit?
Nedá, protože v Sonberku pracuje skvělý vinohradník Roman Slouk, který pěstuje louku v meziřadí, jak tomu ráda říkám, a pak posklízí pár hroznů, krásně vyskládaných na jednom tažni. Nabídne je sklepmistrovi Oldřichu Drápalovi juniorovi a ten bez mletí hroznů, s gravitační technologií a s co nejméně zásahy do kvašení i do školení vyrobí úžasné víno.

Sonberk nabízí jednou do roka k vínu i umělecké lahůdky, třeba Dominica Millera, který skládá a hraje se Stingem, nebo nedávno Rudyho Linku. Co chystáte dál?
Koncerty zde na tomto místě jsou nádherné. Děláme je jednou do roka, možná to bude i čtyřikrát. Je to zpestření a doplnění života vinaře a jeho zákazníků, nic víc, nic míň.

A konkrétní jméno, na které se mohou vaši klienti těšit?
Několikrát jsme naťukli možnost koncertu s Davidem Kollerem.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.