Pátrání po sourozencích Vosmanských trvalo tři měsíce. | foto: Radek Miča, MAFRA

Místo výletu švagr děti zavraždil. Od tragédie uplynulo patnáct let

  • 29
Od tragické smrti sourozenců Vosmanských uplynulo v srpnu patnáct let. Děti zavraždil jejich belgický švagr, který zabil i sám sebe. Těla našel po měsících intenzivního pátrání náhodný kolemjdoucí.

Případ sourozenců Vosmanských šokoval v roce 2001 celou zemi i zkušené kriminalisty. Děti uškrtil a před smrtí pravděpodobně zneužil jejich švagr z Belgie Stephan Knaepen, který je původně vzal na několikadenní výlet. Jižní Moravu pročesávaly rojnice stovek policistů a vojáků, které děti hledaly snad na každém místě. Pátrání tehdy trvalo tři měsíce. Těla nakonec našel náhodný kolemjdoucí u Brankovic na Vyškovsku. Knaepen se předávkoval léky.

Na vyšetřování případu se tenkrát podílel i brněnský kriminalista Vladimír Matoušek. „Zamávalo to s námi. Vražda dětí je vždy hrozná. Zvlášť když máte vlastní potomky,“ říká Matoušek.

Začalo to požárem

Děsivý případ se ale pro kriminalisty nezačal odvíjet od hledání dětí. Ještě před tím policisty zavolala 1. srpna 2001 Milada Knaepenová, dcera Belgičana.

Tvrdila, že v noci, když spala s dětmi a se svojí matkou v pokoji rodinného domku v Brně, vnikl dovnitř neznámý pachatel a rozlil z kanystru na podlahu v chodbě benzín. Snažil se dům zapálit a byl v něm cítit zápach zemního plynu. Policisté později zjistili, že dům chtěl zapálit právě Stephan Knaepen – vrah sourozenců, kteří už v té době byli po smrti. To se ale tenkrát ještě nevědělo.

Den po zažehnaném požáru se na kriminalisty obrátila i samotná rodina Vosmanských. Oznámili, že pohřešují třináctiletou Dagmaru a jedenáctiletého Jana.

Pátrání po sourozencích Vosmanských trvalo tři měsíce.

Den předtím se měli vrátit z výletu se svým švagrem. Děti měly u sebe mobilní telefon, na zprávy ale nereagovaly. „Scházel nám přesnější údaj, od kterého by se mohlo vyšetřování odvíjet. Na krajském ředitelství byl vytvořený speciální tým pod názvem Děti,“ vzpomíná Matoušek.

Do pátrání se zapojil i Interpol. Matoušek musel kvůli tomuto případu dokonce vycestovat do Belgie. „Šířily se informace, že Knaepen děti odvezl někam za hranice. Navázali jsme spolupráci s belgickými policisty. Ti nám vyprávěli, že Knaepen měl v minulosti nějaký mravnostní delikt. Napadlo nás, že mohl ublížit sourozencům Vosmanským,“ popisuje pátrání kriminalista.

Ten jim ale už nic prozradit nemohl, 7. srpna bylo jeho mrtvé tělo nalezeno poblíž lesa u Ostopovic na Brněnsku. Jedenačtyřicetiletý Knaepen nechal vzkaz na rozloučenou. „Ničeho nelituji, protože jsem věděl, že se to jednou muselo stát. Aby z toho pro moje děti později neplynuly nějaké následky, je lepší, když zmizí společně se mnou. Můj život byl jeden velký propadák,“ napsal v dopise, který našli policisté v opuštěném Belgičanově autě, které se nacházelo poblíž mrtvoly.

Několik mylných verzí

Pátrací jednotky se během srpna 2001 přesouvaly z jednoho místa jižní Moravy na druhé. Stovky vojáků a policistů pročesaly mnoho kilometrů čtverečních. Bezvýsledně. Žádné stopy po dětech se nenašly ani v zahraničí, což stvrdila zpráva Interpolu z 3. září.

Vyšetřování komplikovaly informace, které přinášela média. Například, že děti žijí v luxusní čtvrti v Paříži. Nebo že je unesli dva neznámí muži, kteří si mysleli, že Stephan Knaepen je otcem sourozenců, a chtěli Belgičana donutit, aby zaplatil dluh.

„Také nám chodilo hodně oznámení od lidí. Jeden tvrdil, že sourozence viděl v Luhačovicích, druhý v Řečkovicích a třetí úplně jinde. To všechno se muselo prověřovat,“ upozorňuje Matoušek.

Děti našel 25. listopadu náhodný kolemjdoucí u Brankovic na Vyškovsku. Sourozenci měli svázané ruce a leželi ve spacím pytli, který měl termovložku. Proto se nepodařilo kriminalistům těla najít dříve, i když do terénu vyslali vrtulník s termovizí.

Podle brněnského kriminalisty Knaepen možná sourozence před usmrcením zneužil. To se však nepodařilo zjistit, protože těla byla v době nalezení ve značném stadiu rozkladu.

Choval se normálně

Belgičan se podle zjištění kriminalistů k dětem choval před svým činem hezky. „Myslím, že jednal ve zkratu,“ míní Matoušek.

Rodinu Vosmanských smrt dětí zdrtila. Netušili, že Knaepen je něčeho podobného schopný. „Na jeho chování jsme nepozorovali nic zvláštního,“ řekli tenkrát kriminalistům.

Po této tragické události se odstěhovali z Hranic na Moravě do Přerova. Další starosti přišly hned na Vánoce v roce 2002. Neznámý muž jim volal a vyhrožoval, že vražda dětí nebyla posledním utrpením, které je potkalo. Od té doby se k tragédii odmítají vyjadřovat.