Když se 4. listopadu 1992 nemohl padesátiletý Brňan dovolat své jedenasedmdesátileté matce Anně J., rozhodl se ji navštívit. Hned u dveří vytušil, že se stalo něco hrozného. Domácí telefon byl vyvěšený a na volání nikdo nereagoval. Přes pootevřené dveře do kuchyně uviděl pod stolem nohy své matky. Bezvládné tělo bylo přikryto zakrváceným přehozem z pohovky.
. Kriminální kauzySeriál o závažných kriminálních případech posledních dvaceti let na jižní Moravě |
Jak vyšetřovatelé zjistili, zavražděná byla k cizím lidem velmi nedůvěřivá. Byt otevírala pouze tehdy, když se přesvědčila, o koho se jedná. Navíc měla silně poškozený zrak.
Pitva prokázala tři způsoby útoku, údery do hlavy hranatým předmětem, škrcení nějakou látkou a nakonec pachatel osmkrát zaútočil ostrým nástrojem. Všechny údery byly vedeny malou intenzitou. Příčinou smrti bylo zakrvácení hrudníku. Dále byla při pitvě zjištěna zlomenina článku prstu pravé ruky.
Ze získaných informací vyplynulo, že pachatelem bude zřejmě muž velmi slabé tělesné konstrukce, žena nebo nedospělý jedinec. Přitom vrah jednal buď ve spěchu, nebo s místem činu a zvyklostmi oběti nebyl dostatečně seznámen.
O necelé tři měsíce později – 21. ledna 1993 krátce po osmé ráno – byla napadena ve svém bytě osmadevadesátiletá žena, přičemž utrpěla mnohočetná tržně zhmožděná zranění na hlavě a horních končetinách. Na krku byly patrné stopy po škrcení. Dále měla zlomený článek prstu levé ruky, zhmožděniny hrudníku, dolních končetin a řadu podlitin.
Policie je vystrašila
Policisté pátrali v okolí místa napadení. Přitom si všimli dvou žen, které se snažily ukrýt před projíždějící policejní hlídkou za stánek s novinami. Protože na místě nemohly vysvětlit své podezřelé chování a neměly žádný doklad totožnosti, byly zadrženy. Při jízdě se jedna z žen snažila v policejním vozidle nepozorovaně odhodit dřevěnou krabičku.
Krabička, která prokazatelně pocházela z majetku staré ženy, obsahovala 13 drobných zlatých předmětů v hodnotě necelých tří tisíc korun. Obě zadržené ženy – třiadvacetiletá Marcela K. a osmadvacetiletá Jitka O. – uvedly, že motivem činu byla jejich velmi svízelná finanční situace. Každá se starala o dvě nezletilé děti a byly na mateřské dovolené. Jejich druhové byli bez zaměstnání a stálého příjmu.
Jitka O., která byla pětkrát soudně trestána a odseděla si 48 měsíců v kriminále, se k loupeži plně doznala. Uvedla, že budoucí osmadevadesátiletou oběť navštívila několik dnů před loupeží a představila se jako pracovnice sociálního odboru, která jí vyřídí zvýšení vdovského důchodu. Paní si měla připravit některé doklady.
V den loupeže přišly obě ženy k oběti do bytu. Když se pak v jednu chvíli otočila zády, Marcela K. jí přehodila šátek kolem krku a začala ji škrtit. Pak ji odvlekly na pohovku a bily po celém těle. Protože se bránila a volala o pomoc, přehodily přes ni přehoz a mladší žena ji několikrát budíkem udeřila do hlavy. Při zápase všechny ženy spadly z pohovky na zem. Pak si Marcela K. na oběť lehla.
Mezitím Jitka O. prohledávala sekretář. Když Marcele začaly docházet síly, nahmatala masivní popelník z litého skla a dvakrát oběť udeřila do hlavy, přičemž se kus popelníku odlomil. Teprve poté se přestala bránit. Ve chvatu ji obě ženy zamotaly do textilního přehozu, ze sekretáře odcizily šperkovnici a vyvěsily domácí telefon. Při odchodu byt zamkly. Oběti se podařilo z přehozu vyprostit, dojít k oknu a přivolat pomoc.
Kdo zasadil smrtící ránu?
Jak se později zjistilo, Marcela K. se sama dopustila další loupeže pouhých 16 dnů před vraždou Anny J. Obětí se stala třiašedesátiletá důchodkyně. Marcela K. ji v jejím bytě nečekaně uchopila za ústa a druhou rukou ji rdousila. Když přestala volat o pomoc, obviněná ze stolu vytáhla zásuvku s drobnými věcmi nevalné hodnoty a její byt opustila.
Vyhodnocením způsobu provedení (tzv. modu operandi) obou loupeží byla zjištěna řada znaků, které se shodovaly se způsobem provedení (modem operandi) vraždy Anny J. Vyšetření na detektoru lži prokázalo, že u obou žen se objevily ve shodných otázkách i shodné atypické reakce, případně prvky nepravdivých odpovědí, a dokonce i stresu. Vraždu Anny J. částečně doznala Jitka O. a dokonce kriminalisty dobrovolně zavedla k bytu zavražděné.
Přes veškerou snahu vyšetřujících orgánů zůstala vražda Anny J. nepotrestána. Nepodařilo se totiž spolehlivě zjistit, která ze dvou žen zasadila oběti smrtící ránu. Tento problém je příznačný pro všechny případy vražd s účastí dvou a více pachatelů. Každý z nich se totiž snaží vinu shodit na toho druhého.
Za další prokázanou trestnou činnost byly obě pachatelky odsouzeny k nepodmíněným trestům odnětí svobody, jejichž celkový součet činil 15 a půl roku.
