"K Brnu bylo tehdy připojeno celkem jednadvacet obcí a dvě města: Královo Pole a Husovice," připomíná historik a kurátor Pavel Košťál.
Z města se stal skutečný cvalík. Při sčítání obyvatel v roce 1910 dospěli úředníci k číslu 125 737 obyvatel. Stejná akce o jedenáct let později, tedy dva roky po obrovitém sloučení, už měla za výsledek 221 758 obyvatel.
"Nová česká správa chtěla umožnit městu rozvoj, bylo zapotřebí většího katastru. Cílem bylo také posílit český charakter Brna," poznamenal Košťál.
Brno prostě naráželo na svoje vlastní dosavadní hranice, které mu znemožňovaly rozvoj.
Židenice: největší vesnice na Moravě
Na výstavě člověk uvidí zašlé obrázky z míst, které město zhltlo. Jedním z nich byly Židenice, které paradoxně žádaly o statut samostatného města už v roce 1914. První světová válka ovšem v monarchii toto řízení zastavila a po ukončení vojenského konfliktu byly Židenice, tehdy největší vesnice na celé Moravě se 14 tisíci obyvateli, připojeny k Brnu.
Nemá smysl vyjmenovávat všechny obce, stačí namátkou vzpomenout Obřany, Komín, Husovice, Tuřany, Slatinu, ale také ryze německé ostrůvky jako Přízřenice nebo Horní a Dolní Heršpice.
Jak historik Košťál připomíná, poprvé se Brno zvětšilo už v roce 1850. Tehdy pohltilo hned devětadvacet dříve samostatných předměstí. "Kolikrát ovšem šlo jen o jednotlivé ulice jako třeba Josefov, tedy dnešní Bratislavskou, nebo Cejl, Dornych a Křenovou," uvedl Košťál.
Magickou stotisícovou hranici v počtu obyvatel Brno překonalo na přelomu 19. a 20. století. Město bylo šestým největším centrem předlitavské části habsburské monarchie.
Soužití Němců, Čechů a Židů mělo ovšem v předvečer první světové války daleko k poklidné idyle. "Přibývající české obyvatelstvo se v Brně s německou radnicí hlásilo o svá práva, což vedlo k mnoha prudkým sporům mezi oběma národnostmi," přiblížil Košťál atmosféru, která předcházela vzniku Velkého Brna.
