Zahájení festivalu Cinema Mundi v Brně. Na snímku Jan Kraus a organizátor festivalu Josef Čadík.

Zahájení festivalu Cinema Mundi v Brně. Na snímku Jan Kraus a organizátor festivalu Josef Čadík. | foto: Otto Ballon Mierny, MAFRA

Za pronájem multikina pořadatelé Cinema Mundis zaplatili 550 tisíc, rozpočet je napjatý

Josef Čadík je muž mnoha tváří. Léta provozuje uměleckou střední školu, jezdí po vlastech českých s kinematografem bratří Čadíků a nyní stanul v čele nového filmového festivalu Cinema Mundi, který ve středu skončí v Brně.

I přes problémy akce srší ředitel novopečené nesoutěžní přehlídky, nabízející oscarové kandidáty z celého světa, entuziasmem.

Koncept festivalu Cinema Mundi při zahajování velmi chválil moderátor Jan Kraus. Proč jste s ním vůbec vyrukovali?
Na brněnských veletrzích jsem provozoval kinematograf. Vedle výstaviště, kam by se chodilo do kina, jsou říční lázně Riviéra, kde by zase mohli studenti batůžkařit a mít tady i velké koncerty. Takový byl původní záměr festivalu.

Akce se ale nyní koná v brněnském multiplexu Velký Špalíček, venku se stanovat nedá, o veletrhy ani neškrtne a sám sebe festival deklaruje jako všelidový. Něco tady nehraje...
Chtěli jsme přehlídku nejlepších filmů. Původně udělat i přímý přenos z Oscarů. Nakonec jsme se rozhodli pro přehlídku těsně před touto událostí. Na veletrzích nejsme prostě z nedostatku financí.

Zpočátku nejisté dotace z města a kraje mohou být pro první ročník akce jisté harakiri. Nezaznělo, kolik to všechno bude vůbec stát?
V sedmi dnech lidé uvidí filmy z celého světa. Od kraje jsme dostali devět set tisíc a možná přijdou nějaké menší peníze z města. Za pronájem multikina jsem musel jednorázově zaplatit pět set padesát tisíc korun. V rozpočtu máme jen sedm set tisíc na zapůjčení filmů, což zřejmě bude mnohem víc. Čekám, až festival skončí a já to všechno sečtu a uvidím, kolik bude muset náš kinematograf doplatit.

Napjatý rozpočet se může odrazit na kvalitě. Nebylo řešením rok počkat a vše důkladně připravit?
Mohl jsem úctyhodnou částku z kraje odmítnout, ztratit rok života a poslouchat, že vyčkávám, protože jdu po penězích. Po festivalu se sejdu s lidmi a organizacemi, které mohou příště pomoct. Své sliby plním.

Nejde jen o finanční přízeň mocipánů, ale přece i o hazard s publikem, které v případě zádrhelů této akci svoji přízeň příště věnovat nebude... My se o krajské dotaci dozvěděli až někdy kolem dvacátého prosince. Ať někdo jiný za dva měsíce dokáže přivézt, co nabízíme my, a udělat zcela neskřípající logistiku akce. A návštěvnost festivalu zatím není vůbec špatná.

Váš kinematograf, tedy pojízdné maringotky s projektory, už je v tuzemsku pojem. Jak vás napadlo toto filmové kočování?
Správa kin ve Vyškově, kde jsem dělal, vlastnila maringotku. Kina se začala rušit, koupil jsem si mašiny a za dvacet tisíc u Chebu v lesích koupil maringotku. S bratrem jsme ji vyčistili a nechali opravit. Zamilovali jsme se do ní a začali jezdit po regionu.

A jak velký je tento podnik dnes?
Kinematograf bratří Čadíků provozuje čtrnáct mobilních kin. Pod naší hlavičkou funguje i jediné letní kino v Praze na Střeleckém ostrově. Dva pojízdné kinoautobusy působí od roku 2002 na Slovensku. Sedm set projekcí do léta. Od téhož roku jsme vyjeli promítat ryze české filmy do západní i východní Evropy.

Vaše distribuování filmů je archaické. Lidé těm nepohodlným lavicím a primitivní technice přišli na chuť, že hrajete zdarma?
Produkci po setmění nevadí déšť, jako větrné počasí. Máme pět set lidí za večer. Chodí se za českým filmem, ale i za pohodou a pospolitostí. Sedí se pospolu často pět hodin.