Děti byly nejdříve zákazem velmi překvapené. „Postupně ale k sobě našly cestu a začaly spolu mluvit a hrát stolní hry, což je nádhera,“ popsala vedoucí Monika Rovná, jak to vypadá měsíc od zavedení nezvyklého pravidla.
Docílili tak svého záměru, že děti už jen mlčky nehledí upřeně do počítače, ale přijdou si k pultu pro nějakou ze společenských her, které má knihovna rovněž v nabídce.
Nehrají je jen tam, ale vypůjčují si je také domů. „Teď máme dokonce všechny hry včetně šachů rozpůjčované. Ani jsem nečekala, že by zrovna šachy někdo z dětí uměl hrát,“ divila se.
A co počítače? „Dá se říct, že teď jsou v knihovně k ničemu. Děti je vůbec nepoužívají a ani jim nechybí,“ myslí si Rovná. I dnes k nim ale mohou sednout a číst si na nich články. Internet totiž od počítačů neodpojili. „U všech je ale upozornění, že hraní her je zakázané. Všichni návštěvníci tak o tom vědí,“ doplnila knihovnice.
Kdyby chtěly děti přece jen zákaz porušit, knihovnice to hned zjistí. Od výpůjčního pultu na všechny počítače vidí. I díky zrcadlu, které se používá v obchodech.
