Dora Müllerová takřka celý svůj život prožila v Brně. V roce 1997 sestavila putovní výstavu Přestupní stanice Brno, která pak procestovala rakouská i německá města.
Její zásluhou byla také v budově brněnského kina Scala osazena pamětní deska, která upomíná na roli Brna, jež před druhou světovou válkou přijalo mnohé německé uprchlíky pronásledované fašistickým režimem.
V roce 2005 obdržela Cenu města Brna za aktivní přístup k česko-německému dialogu v poválečné Evropě.
Za války Dořina tatínka Eltena Theodora Schustera vyslýchalo gestapo, které u nich doma dělalo i domovní prohlídky.
Dořina nevlastní sestra Blanka Schusterová byla součástí převaděčské sítě, která z nacisty ohrožených území přepravovala do Palestiny židovské děti. I jejich přestupní stanicí se na chvíli stávalo Brno. Prý se jich takto zachránilo 1 938.
Přišla o svůj titul
Dora Müllerová vystudovala vysokou školu, ale celý život prožila, jako kdyby titul inženýrky chemie nikdy nezískala. Promovala totiž za války na německé technice a po porážce nacistů byla její studia v Československu prohlášena za neplatná.
Dora Müllerová, pocházející z Nového Jičína na severní Moravě, se přitom po obsazení Sudet rozhodla pro československé občanství a plánovala studia v Brně. Ale po vzniku protektorátu nacisté vysoké školy zavřeli. Přešla tedy na německou školu, kterou dokončila v roce 1943.
I když nebyla odsunuta, Benešovy dekrety jí její profesi vzaly.
