Paní Boženka - jak ji literáti familiérně titulovali "ke stáru" - se narodila v Přerově v roce 1914. Do Brna přišla krátce před německou okupací se svým tehdejším manželem, básníkem a brněnským novinářem Oldřichem Mikuláškem.
Napoprvé Boženě Skácelové manželský svazek nevyšel. S Mikuláškem jej po několika letech zrušili, ale zůstali doživotními kamarády. Paní Boženka zůstala ale básnickému světu věrná a podruhé se vdávala za Jana Skácela. Psal se tehdy rok 1949.
Po celých čtyřicet let až do Skácelovy smrti v roce 1989 bydleli manželé Skácelovi v témže bytě v přízemí domu v Kotlářské ulici 35a. Ostatně této adrese je věnována také jedna ze slavných Skácelových básní. Do svých veršů zahrnoval legendární poeta často také svoji drobnou, milou a laskavou ženu.
Božena Skácelová stála na stráži literárního odkazu svého manžela i po jeho smrti. Před dvěma lety na podzim vzbudila vdova rozruch při osazování nové kašny na náměstí Svobody v Brně.
Odlití Skácelových veršů o vodě do bronzových roštů se totiž neobešlo bez problémů. Skácelové se nelíbilo, že brněnský magistrát zcela svévolně obešel autorská práva a začal je řešit těsně předtím, než byla kašna za šestnáct milionů korun hotová.
Právnička blízká básníkově manželce si původně řekla o tři miliony korun, nakonec se pražská umělecká agentura, která autorská práva Jana Skácela skutečně spravuje, s městem dohodla na čtyři sta padesáti tisících.
"Je mi hrozně líto, že to nezažil, protože on taky zažil opak, kdy deset roků nesměl vzít pero do ruky, a teďka by najednou viděl, že někdo to přímo tady na kašně čte, to je takový naplnění života," prohlásila dojatá vdova na vozíčku po vypořádání práv přímo před Skácelovými verši na bronzovém monstru.
