Bádání uhersko-hradišťské etnografky a autorky výstavy Romany Habartové překvapuje už tím, že zjistila, jak plodný rod Hánové byli - původně se totiž myslelo, že malířem byl jen František. Přes osmdesát Habartovou objevených maleb Františka Hány i jeho syna Josefa nyní ze Slováckého muzea doputovalo do Brna.
Již název expozice "Aj, to sú maléři od Boha samého" naznačuje, co bylo hlavním zájmem malířského rodu. "Olejomalby s náboženskými výjevy jsou odrazem jejich poučenosti a vztahu k víře," vysvětlila Alena Kalinová z Moravského zemského muzea.
Novou výstavou muzeum navazuje na dlouhodobou snahu představovat mikroregiony: "Snažíme se do Brna dovážet zajímavé expozice z jiných muzeí, po Jihlavě, Zlíně či Pardubicích se dostalo na Slovácké muzeum," doplnila vedoucí Etnografického ústavu Hana Dvořáková. A ocenila úpornost, s níž kurátorka Habartová Hány navzdory chybějícím pramenům i pamětníkům stopovala.
Kostelníci malovali pro přivýdělek
První a původně jediný známý malíř z rodu Hánů se jmenoval František a žil v letech 1804 až 1877. Malířské povolání si nechal zapsat dokonce do matriky. V otcových stopách šel i syn Josef (1842 až 1917). Oba byli kostelníky, umění pro ně bylo přivýdělkem.
Do Blatnice pod Svatým Antonínkem přišel jejich rod ze Starých Hutí pod hradem Buchlovem, kde stála sklená huť. "Traduje se, že našli ve Stupavě poklad a museli kvůli závisti ostatních z okolí odjet," doplnila Habartová. Předci Františka Hány se proto s osmi dětmi v roce 1829 usadili v Blatničce. Otec Jan později zakoupil synu Františkovi dům v blízké Blatnici. "V roce 1835 se oženil a v matrice je uváděn jako malíř. Nejmladším z jeho čtyř dětí byl syn Josef, v Blatnici působící jako kostelník a známý jako pantáta maléř," popsala Kalinová.
Lidoví malíři Hánové čerpali náměty ze svatých obrázků, drobných tisků, kostelních zpěvníků a z obrazů v chrámech. "Ale také z praxe, oba byli výteční zpěváci, předzpěvovali na poutích. A vychovávali ministranty," připomněla Habartová.
Obrazy od nich kupovali především prostí lidé, jejich díly si zdobili takzvané svaté kouty. Ty byly tradiční součástí moravských venkovských jizeb.
Celé církevní dějiny v jediném obrázku
Kurátorky výstavy seřadily přes osmdesát olejomaleb do několika chronologicky seřazených místností. "Zjistily jsme, že úžasně postihují celý příběh Ježíše Krista i křesťanských událostí v celém roce. Úžasem byl pro mne malinký obraz Dějiny spásy, ač malý, postihuje v sobě celé církevní dějiny," podotkla Habartová. Expozice začíná obrazy adventu a Vánoc, významně je zastoupena doba postní a velikonoční. Oleje doplňují dobové repliky upomínající na jizby se svatým koutem, oltáříky Božího Těla či kostelní oltář.
"Výjimečné je Hánovo zobrazování Nejsvětější Trojice, ale i řady svatých, kteří mají v liturgickém kalendáři pevný svátek. Samostatná část výstavy je věnována Panně Marii, která se pro oba Hány stala zosobněním pokory, poslušnosti a oddanosti Kristu," doplnila Kalinová.
Výstava potrvá do 6. září, byla k ní též vydána obsáhlá monografie, na fotografiích zachycující veškerá zachovaná díla obou malířů.
