Žena nejprve studuje ceník. "Tak já bych si ho dala taky. A vodu. A tyčinky nemáte?" ptá se po chvilce prodavače. Je sobota odpoledne, hic a cyklisté jsou z toulek po turistických stezkách vyprahlí a žízniví.
"Už jsme na Znojemsku potřetí nebo možná už dokonce počtvrté a jsme spokojeni," tvrdí manželé Myškovi a Konopáskovi z Jičína.
A jak se jim líbí na rakouské straně? "Jezdíme tam mezi vinicemi, ale víno ochutnáváme jen tady. A zatím nás nic nepříjemného nezaskočilo. Ale možná je to tím, že my jsme takoví připravení cyklisté. Na internetu si před cestou najdeme restaurace, ve kterých se zastavíme, a ochutnávky vín si předem telefonicky domlouváme," prozrazují svůj recept na spokojenou dovolenou.
V Rakousku čekal na turisty sklípek s kasou
Pár kilometrů odtud, v rakouském Mitterretzbachu, to ve vinařském areálu nijak v sobotu vpodvečer nežilo. I když někteří turisté tvrdí, že tam služby fungují lépe.
"Narazil jsem tam na sklípek, který měli otevřený bez obsluhy. Byly v něm volně k dispozici lahve vína a podle přiloženého ceníku jsme pak jen vhodili peníze do kasičky," pochvaloval si výlet na rakouské straně cyklista z Prahy.
Mnozí moravští cyklisté však přiznávají, že na rakouské straně služby nemají příliš otestované. "Najedli jsme se a napili na české straně. V Rakousku nás ale příjemně překvapilo, že mají hodně pěkně udržovaných odpočívadel," říkají u Mitterretzbachu manželé z Nemojan na Vyškovsku.
Aleš Vilím a jeho žena Zdeňka přijeli do obce Havraníky z Vysočiny bez přípravy. Naslepo. "V penzionu naproti už sice měli plno, ale jen jsme přešli silnici, našli jsme hned v jiném volný pokoj. Cena odpovídá kvalitě. Ano, jsme spokojeni," říká Zdena Vilímová.
Přijeli teprve ráno a už stihli nejen projížďku na kole, ale i ochutnat víno. "Byli jsme v Louckém klášteře, nabídka byla výborná a víno vynikající. Ochutnali jsme ho i jinde, ale jen trošku, tak půl deci, ke kolu se velké pití moc nehodí," podotýká její manžel.
Že se kolaři opijí výjimečně, potvrzuje prodavač v občerstvovacím stánku ve vinici u obce Havraníky. "Většinou vypijí deci, dvě," řekl.
Ve vinařském areálu hned v sousední vesnici Hnanice jsou až na dvě výjimky všechny sklepy, a je jich tam devadesát, zavřené na petlici. "Jsem tady od rána až do večera a od léta do podzimu zaťuká na dveře sklípku denně tak čtyři pět cyklistů. Jen výjimečně jich přijede banda," říká vinař Josef Stískal.
Směje se tomu, že by ho občerstvování cyklistů uživilo. "Nemám žádný ceník, vlastně to u mě funguje jako dobrovolné vstupné. Nalévám jim kvalitní víno a netroufnu si za ně vzít víc než za to nejlevnější víno, které by si koupili v Kauflandu," dodává.
Zdejší vinař Josef Kořínek to má zařízené jinak. Na svých sklípcích, o které se stará se syny a s manželkou, má uvedené telefonní číslo. A kdo zavolá, tomu chce poskytnout perfektní servis. I teď má ve sklípku prostřeno pro dvanáct hostů a na stolku stojí několik nerezových várnic.
"Upekl jsem maso, nasmažil řízky, pro každého hosta tři," prozrazuje Josef Kořínek. A přiznává, že kolaři těch otevřených sklepů asi opravdu očekávají více. "Kolikrát hned ve dveřích nadšeně zvolají, konečně otevřený sklep," říká.
"Problém je však v tom, že většina zdejších vinařů dělá víno jen pro sebe, a těch, co ho prodávají, je nás asi jen šest. Starosta se snaží, aby alespoň někdo z nás měl vždy otevřeno, ale je to těžké. Máme spoustu jiné práce," říká.
